Pro přátele, 21

Ano, je to se mnou zlé. Ale nezanevřela jsem na příběhy a fantazie! :-) A pokud zvládnete to, že mé příspěvky budou velmi nepravidelné, budu vám, moji milí, nesmírně vděčná! A teď hurá na další kapitolku, kde je Harry zase truhlík! :D  Vaše Broko


Severus se schoval za svou oponu, nesledoval, jak ho opouští pocity, stačil mu ten pitomý zvukový doprovod. Brumbál asi trpěl utkvělou představou, že když dokážete pocity identifikovat, pojmenovat, uleví se vám. Nebo jen věděl, že to bude Severusovi lézt neskutečně na nervy!

A stejně se nedokázal zlobit. "STRACH!" "VÁŠEŇ" "TOUHA" "VINA"....bubliny křičely jedna přes druhou, až by z toho jednoho bolela hlava. Představte si tu ostudu, kdyby Severus své pocity neovládl! Harry by slyšel ta slova a...no jistě, a nepochopil by je. Sdíleli spolu mysl, pro Merlina! Severus si nedával pozor, nevěděl, že ho Harry sleduje ze zákoutí vědomí. A stejně si Harry myslí, že to, po čem Severus touží, je trochu obyčejného lidského soucitu, přátelství a pocitu sounáležitosti.

Dobře, ne že by po tomhle Severus netoužil. Ale věděl, že chce ještě mnohem víc. A ano, je to od něj nevděčné, ale on v životě už trpěl příliš dlouho, než aby si zvykl odpírat si potěšení v těch vzácných chvílích, kdy je měl na dosah. Jenže Harryho reakce jej překvapila a zlomila. Jak dlouho je už do toho kouzelníka zamilovaný? A ani když Harry znal všechny Severusovy myšlenky, ani na moment nepomyslel na to, že by pro něj mohl být ten starý, ošklivý muž něčím víc. Není se co divit, když si to člověk řekne takhle. Ale lidé mívají zvrhlé představy, ne? Harry není jedním z nich. Je příliš čistý, nevinný a...mimo.

Trvalo to dlouho, než Severus získal zase kontrolu sám nad sebou. Nenáviděl Brumbála, Voldemorta a celou politiku světa, která ho donutila k tak zoufalým činům. Nenáviděl tu nedůvěru v Harryho očích. A přece miloval každou chvilku, kterou mohl strávit v jeho blízkosti. Ale ne teď, ještě ne. Dokud nebude svět pro Harryho bezpečný, nemůže si odpočinout.

Severus zasedl ke svým dopisům. Bylo dost nebezpečné opouštět úkryt. Zvláště měl strach,  co by se s Harrym stalo, kdyby se jednoho dne Severus ze svého "výletu" nevrátil. Nuže, vlivným známých měl více než dost. Problém byl v tom, že nikdo pro něj nebyl nic ochoten udělat zadarmo. Každý měl nějaké přání, každý chtěl nějaký lektvar, který není běžně k dostání. Obzvláště často teď Severus vařil nejrůznější druhy mučících lektvarů. Vypadalo to, že venku boj o moc graduje. Ale jen díky těm lektvarům mohl ovlivňovat to, co vycházelo v denním věštci. Jen díky těm lektvarům mohl vědět, kdo koho podporuje, kdo je na čí straně. A kdo by potencionálně mohl být spojencem. Kdo by podpořil jiného kandidáta než Brumbála a Voldemorta. Ale ještě ne, na to je ještě příliš brzy. Harry není připraven. Teď je příprava prostředí  zajištění spojenců vším, co může Severus pro Harryho budoucnost udělat. A tak poté, co si přečetl požadavky k elixírům, z nichž některé byly dost absurdní-lektvar osobní hygieny? Aby se člověk nemusel už nikdy umývat? To chce snad nějaký Trol. Severus vybral ty dopisy, jejichž požadavky je schopen splnit a napsal svému tajnému dodavateli. Nikdy by jej nenapadlo, že spolu budou někdy spolupracovat, ale nakonec se ukázalo, že přístup ke vzácným surovinám má téměř neomezený. A důvěryhodný člověk se tak těžko hledá! Byl to risk, ale Severus si byl jist, že dokud jeho dodavatel nezjistí identitu toho, koho zásobuje, bude vše v pořádku. A po jeho identitě neměl onen člověk vůbec důvody pátrat.

Severus se odebral do své druhé laboratoře. O téhle Harry nevěděl a tak to mělo i zůstat. Dveře byly zamknuté proti náhodnému vstupu. Nešlo do ní vstoupit bez jasného úmyslu. Nešlo do ní vstoupit, pokud člověk nevěděl, že tam je. Nebylo ani za nejpodivnějších okolností možné, aby...

"Pane? Druhá laboratoř?"

K čertu! Jistěže pro Harryho neplatí žádné magické, přírodní či fyzikální zákony.

"Soukromá laboratoř. Přeji si, abyste odešel."

"Dobře."

Proč vypadá tak zklamaně?

"Nemáte snad dost své práce?"

"Všechno jsem už uklidil, a říkal jsem si, že možná, jestli se na mě už nezlobíte, mohl bych vám ukázat, co jsem našel. Je to...ustalovač magického toku, třeba by pak Hermiona..."

V tom množství knih, které Severus měl-jistě že věděl, že tam bude něco užitečného. Jen je potřeba spousta času a hledání. Místo aby se snažili zdokonalit původní recept, mohli by Hermioně podat lektvary dva. Jeden na proměnu, druhý na ustálení. Jenže nepotřebují ustálit magii, nýbrž ustálit odstranění magie. Odstranění Voldemortovi kletby, které musí být trvalé. Čím silnější čaroděj kletbu seslal, tím silnější a odolnější samozřejmě kletba byla. Ale kdyby se podařilo toho čaroděje...no...je pravděpodobnější a hlavně bezpečnější najít ten ustalovač.

"Ano, to by mohlo fungovat. Pojďte. Do druhé laboratoře."

Harryho oči zářily jako hvězdy, odrážela se v nich naděje, radost, všechny pocity, které by asi v otroctví cítit neměl. Bylo to zvláštní, jak rychle se Harry přizpůsobil nové situaci. Novému životu bez vlastní svobody. Našel si nové cíle, nové radosti. Severus mu to záviděl. Sám nedokázal najít nic, co by jej tolik těšilo, co by způsobilo, že se jeho tvář rozzáří a že v jeho srdci vzplane naděje. Tedy, doposud nic takového ani nehledal. Ale teď, kdykoli viděl radost v Harryho očích, bylo to hřejivé. Příjemné. Ne, snesitelné. Žádný sentiment. Prostě Harryho radost je snesitelná. Nic víc.

"LEŽ!"

Další bublinová zrada. Tohle bylo skutečně prokletí, jestliže Brumbálovo pošahané kouzlo začíná reagovat i na samomluvu. Jistěže Severus věděl, že si lže. Skutečně bylo nutné říct to nahlas? Před Harrym?

"Lež? Lžete mi? Takže to nebude fungovat. Takže nechcete Hermionu zachránit?"

"Chci jí pomoci." Ano, lež lež lež lež lež. Já vím. Není důvod to říkat nahlas, že?

"Jak vám můžu věřit?"

"Sdíleli jsme mysl a vy jste si z toho nic neodnesl? Mohl ste zjistit cokoli jste chtěl! Moje nejvíce ponižující zážitky, pravdy, které mě ničí celý život, recepty na všechny lektvary, mohl jste odhalit všechna má slabá i silná místa, mohl jste zjistit přesně, o co mi jde, a bez urážky, kdybyste nebyl takový idiot, dávno byste všechno věděl." A s křikem utekl. Ale věděl by to. Věděl by všechno.

"Nevykradl bych vám mysl," špitl Harry, a ikdyž byl jeho hlas tichým zašeptáním, jeho přímý pohled dokazoval, jak vážně to bylo myšleno. Díval se Severusovi přímo do očí, bez zakolísání, bez nejmenší obavy, čisté odhodlání. Harry by se tím nepošpinil. Nebelvírské? Ne. Prostě jen čestné. A někoho tak čestného bylo snadné zmást. Severus se teď cítil ještě hůř, než když si Harryho přivlastnil. Mohl si nalhávat, že všechno, co dělá, je pro jeho dobro, ale teď viděl sám sebe v jiném světle. V tom skutečném světle. Harry věřil, že je důležité být čestný. Měl zásady, které by neporušil. Nezvažoval by mezi tím, co bude menší zlo. Věděl jistě, kam by nezašel. A Severus ho oklamal. A lhal mu každý další a další den. Aby zůstal, aby mu bylo lépe. Jenže je tohle omluvitelné? Pro Severuse možná ano. Jenže Harry, ten něco takového nikdy nepochopí. Pro něj jsou morální zásady jasný zákon.

Severus bolestně stisknul víčka, ukončil pohled do Harryho očí a jeho duše. Proč by se měl starat o Harryho svědomí? O to, co si Harry myslí? O to, co si Harry bude myslet, až se dozví, z jakých pohnutek mu Severus pomáhá? Že je mu jedno, co bude s Hermionou, je mu jedno, co bude s celým světem? Že jediným důvodem, proč každé ráno vstane, je Harry v jeho přítomnosti?

"SEVERUSI, ALE TO JE PŘECE TA SKUTEČNÁ LÁ-"

"Ticho!!!!" Severus rychle vykouzlil zvukovou bariéru mezi bublinou a Harrym. Takhle to dál skutečně nejde. Ještě dnes se těch pitomých bublin zbaví, i kdyby měl osobně zajít do Bradavic a chytnout Brumbála pod krkem do levé ruky a Voldemorta do pravé.

Otevřel oči, vydechl úlevou. Byl rád, že stihl tak rychle zareagovat. Stačilo málo, tak málo. Harryho pohled byl stále na něm. A na jeho čele se udělala jemná vráska, když jej nakrčil v přemýšlení.

"Láska. Skutečná láska. To je vaše největší tajemství?"

Harryho hlas byl zase tak tichý, že si Severus ani nebyl jistý, jestli to opravdu slyšel, nebo má jen bujné představy. A tak stejně tichým, nejistým hlasem vydechl- "Ano."

Harryho výraz tváře nebyl znechucený, spíše jen překvapený. A to, že ještě stále stál před ním bylo lepší, než kdyby se s křikem rozeběhl pryč. Jen kdyby něco řekl, třeba by pak Severus zase ucítil své srdce bít. Teď měl pocit, že se zastavilo. Ano, čeká na nevyhnutelný ortel. Přijetí nebo odmítnutí. Dává mu všechno, co může. Více už nemá. Všechno ostatní v něm je špatné a zkažené, jen to, že Harryho miluje je jedinou dobrou věcí. A tuhle jedinou dobrou věc mu nabízí. A Harry...

"Tak jí to řekněte!"