Pro přátele, 22

Ano, velmi ho miloval. Byla to láska a byl si tím den ode dne stále jistější. Nešlo to skrývat, nešlo na to nemyslet. A nešlo pochopit, proč se zamiloval zrovna do toho nejnechápavějšího člověka pod sluncem. Severus si uvědomil, že zírá s ústy dokořán, a sevřel čelist. Možná trochu křečovitě. Harryho výraz byl plný naděje, byl povzbuzující.

"Musíte jí to říct! Co tím můžete ztratit?"

"Co třeba důstojnost?" Severus rezignoval a přivolal si židli, ztěžka dosedl. Nikdy si nemyslel, že je Harry hloupý, i když to třeba mnohokrát řekl. Ne, tohle nebylo o inteligenci. Tohle bylo o směru Harryho uvažování. Protože Harryho ani nenapadlo, že by mohl Severus upřednostňovat muže. Možná to byl vliv mudlovské výchovy? Bylo obecně známo, že mudlorození bývají v otázkách sexuální orientace poněkud zdrženliví. U kouzelníků bylo naopak celkem běžné vyzkoušet si, kdo vás více přitahuje. Většina kouzelníků pak dojde k názoru, že není nijak pevně vyhraněna, ale obvykle skončí s osobou opačného pohlaví kvůli potomstvu. Severus nebyl ten případ. Vždycky věděl, co chce. Smířil se s tím, že nebude mít pokrevní potomky. Radši to, než žít život ve lži a v nešťastném manželství.

"Důstojnost není důležitá, když někoho opravdu milujete. Musíte jí to říct, nebo vás to zničí zevnitř. Skutečná láska je prostě silnější než jakýkoli jiný cit."

Severus zavrtěl hlavou, ale ne proto, že by s Harrym nesouhlasil. Jen mu přišlo absurdní, jak jednou větou dokáže přivést ostatní kolem k pochybnosti o svém duševním zdraví a existenci mozku, aby hned druhou větou pronesl to, na co člověk myslí neustále, dnem a nocí a o čem si myslí, že nikdo nikdy pochopit nemůže.

"Co když jsem to MU právě řekl?" zašeptal Severus a čekal. Čekal dlouho. Harryho nechápavý výraz se postupně měnil na šokovaný.

"Ko-ko-komu?"

"Ano. Vám." Teď rychle přivolal židli Harrymu, aby na ni mohl ztěžka dosednout. Harry se díval do prázdna, evidentně stále zpracovával pro něj zcela novou, nečekanou informaci.

"To...proto mi pomáháte?"

"Ano." Bylo to zvláštní, jak se Severusovi ulevilo. Stejně Harry neodejde. Nic se nezmění. Bude tady s ním. Jeho původní plán byl přece jenom geniální. A teď se dokonce zbavil i té tíhy na prsou, už žádné svíravé pocity. Může si užívat Harryho společnosti, kdykoli to bude možné, může mu pomáhat, a vědět, že Harry ho nikdy neopustí. Bylo to prostě... příliš dokonalé.

"Já... já nevím, co...není to...nejsem do vás..."

"Chápu. Omluvte mě." Severus vstal a odešel. Schoval se za oponu, ale ne proto, že by byl plný pocitů. Teď poprvé měl pocit, že je úplně prázdný. Bylo to přesně to, co čekal. Měl si tím být jistý, ale přesto v něm hořel malý plamínek naděje. Jak se jen mohl tak strašně zmýlit! Nepřišel ani o zrnko ze své důstojnosti. Přišel ale o žár, co ho držel naživu. A jaký teď mělo smysl to, že s ním Harry zůstane, když věděl, že jeho city nikdy nebudou opětované?

Severus tiše sledoval, jak jedna bublina za druhou mizí. Praskající zvuk byl uspokojující. Puk. Puk. Puk. Najednou viděl celý prázdný sál. Sál, ve kterém bývalo tolik zoufalství a smutku, a který se bez těch pocitů zdál být ještě prázdnější. Co na tom, že ty pocity byly negativní. Byly to jeho pocity. Jeho součást. A najednou nejsou. Možná objevil možnost, jak zrušit Brumbálovo bublinové kouzlo. Prosté. Nic necítit.

Severus strhnul oponu, která chránila jeho skrýš. Teď by to bylo jen zbytečné ztrácení místa. Vrátil se do své horní laboratoře, aby mohl dokončit rozdělanou práci. Nevěděl proč, a bylo mu to jedno. Mechanicky míchal jeden lektvar za druhým, polovinu z nich potom nechal zmizet. Nebyly dokonalé. A když něco neumíte udělat perfektně, nedělejte to vůbec. Nemilujte.

Poprvé po letech Severus usnul klidným spánkem. Neměl sny ani noční můry. A přece ten spánek nebyl uspokojivý.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Harry seděl na místě, kde ho Severus nechal. Seděla tak celou noc a nevšímal si ani sovy, která ho jemně klovala do ruky. Nakonec to i sova vzdala a odletěla. A Harry si stále ještě nerozmyslel, co bude dělat dál. Jedno ale věděl jistě. Věci se teď zásadně změní.