Lidíííí, státnice se blíží! Moje nervy! :D Radši se podívám zase, co se děje u Severuse doma :D CO vy, taky se chcete mrknout na další díl? Taak čtěte a pište :-) Myslím, že už budu schopna i zase komentovat vaše příspěvky, snad se dočkáte i nějakých odpovědí! :-O
Snape přišel na snídani. Tvářil se jakoby žvýkal citrón, takže jako obvykle. Pil svoji hnusnou černou kávu a Harry se k němu z nějakého důvodu přidal.
"Dejte si tam mléko."
"Cože?"
"Do kávy. Nechutná vám, vidím, jak se tváříte. Zkuste to s mlékem."
Harry si přilil mléko a hořká chuť se na jazyku trochu zmírnila. Nicméně, pořád to bylo hnusné.
"Pane? Jak to teď bude?" Harry sledoval, jak Snape svraštil čelo. Nevěděl, jestli přemýšlí o otázce, nebo o odpovědi.
"Co konkrétně máte na mysli?"
Harry se napil více kávy, ale odvahu mu to nedodalo.
"No, víte...Myslel jsem si, že mě nenávidíte. Ale pak jsem s vámi sdílel mysl a myslím, dobře, možná sem to špatně pochopil, přišlo mi, že to není tak úplně pravda. Anebo jsem už s vámi zavřený příliš dlouho, já-já nevím. Každopádně pomáháte Hermioně, nejste až tak zlý. A taky Brumbál není až tak dobrý. Že?"
"Není pravda, že vás nenávidím. To jste pochopil téměř dobře. Brumbál a Voldemort, je to dlouhý boj, který mezi sebou vedou. Kdysi jsem jim taky věřil, chvíli Voldemortovi, chvíli Brumbálovi. A pak jsem zjistil, jak se věci doopravdy mají. Věřil byste tomu, že je jedno, kdo vyhraje? Život bude stejný, jen bude vládnout prostě někdo jiný. Oficiálně. Prakticky se nic nezmění."
"Jakto? Jak je možné, že se nic nezmění? Voldemort nechce vraždit mudly a mudlorozené?"
"To je základ jeho kampaně. Ale, jak časem zjistíte, politici ne vždy plní sliby, které dávají. Zákon o utajení, oddělení našeho světa od světa mudlů je určen rpadávnými zákony magie. Můžete zabít pár jednotlivců, ale magie chrání náš svět, stejně jako jejich. Je to určitá síla ve vesmíru, které mudlové říkají třeba bůh, osud, která chrání a vyvažuje síly. Protože základem našeho světa je právě vyváženost. Lidé umírají, přiměřený počet lidí se rodí. Nakonec, každý zapadneme do tohoto kolotoče věcí, nejde se odsud vymanit. A nejde přizpůsobit staré magické zákony, svět tady bude díky nim napořád."
"A to, to všichni vědí?"
"To vědí jen ti, kdo mají moc. Ti, kdo se snažili s tímto uspořádáním bojovat. Zjistili, že moc je pouze naoko. Za\jistí bohatství a možná nějakou váženost, ale ve skutečnosti se běh věcí nezmění."
"Brumbál to ví? A Voldemort taky?"
"Odkud si myslíte, že to vím já, Pottere?"
"Od nich? Ale, mohli vám lhát!"
"Byl jsem u první nadvlády Temného Pána, Pottere. Viděl jsem, jak se mu věci nedařily. Byla to síla, která bránila, chránila a vyvažovala."
Harry se zabořil hlouběji do židle, sklouzl téměř pod stůl. Bradou se opíral o desku stolu. Nechápal to. Ale nechtěl to přiznat. Takže na tom nezáleží, kdo bude u moci? A je to pravda, nebo jen Snapův názor?
"A slečně Grangerové se opravdu pokouším pomoct, kdyby vás to zajímalo, mohl by se mi hodit asistent."
"Vážně? To by bylo skvělé! Chci jí pomoct! Děkuju, pane!"
"Za-" Snape se odkašlal - "za málo."
Pomoct Hermioně. Třeba to bude zrovna Harry, kdo jí může pomoct. Jo, třeba to společně dokážou. Najednou to byla zase ta nejdůležitější věc v Harryho životě. Naděje na to, že může pomoct kamarádce. Může být užitečný!
Večer ho Snape odvedl do své laboratoře. Vypadalo to, že je v podzemí, ačkoli jen prošli magickými dveřmi. Byla cítit vlhkostí a chyběla zde okna.
"Slečna Grangerová přilétává obvykle kolem 11 hodiny."
"V tolik piju svůj bezesný spánek."
"Správně."
"Proč?"
"Máte úžasný talent, Pottere, porušit každý příkaz, který vám dám, a ještě k tomu tak idiostkým způsobem, že vždy nějak obejdete smlouvu. Vešel jste za oponu, ale byl jsem to i já, tudíž vás smlouva nepotrestala. Přiškvařil jste si ruku, protože jste nepochopil podmínky smlouvy, nešlo o neposlušnost a ona vás opět nepotrestala. Jsem si celkem jistý, že kdybych vám dal příkaz, ať nevylézáte z ložnice a nevyrušujete nás, našel byste zase nějaký geniálně idiotský způsob jak se objevit ve dveřích laboratoře v tu nejnevhodnější chvíli a zmařit všechno naše úsilí."
Harry se musel usmát. Snape mluvil vyčítavě, ale byla to pravda.
"Každý máme na něco talent, pane," zazubil se Harry na Snapa. Ten se prudce otočil, až mu zavlál hábit.
Do místnosti vletěla Hermiona. Zamířila rovnou k Harrymu, sedla si na jeho rameno a hlavou se mu otřela o čelist.
"Je ráda, že mě vidí! Ahoj, Hermiono! Jak se má Ron? Zvládá to?"
"Takhle se sovy nechovají." Snape Hermionu postrčil dál od Harryho, Hermiona přeletěla na připravené bidýlko.
"Takže, minulý pokud přinesl zatím největší výsledky. Lektvar proměnil sovu Hermionu na slečnu Grangerovou na dvě seknudy."
"Cože, vážně? To je skvělé!"
"Pottere, nepřerušujte mě! Takže, během dvou sekund nebylo možné zjistit, kolik z myšlenkových schopností lektvar navrací. Navrhuji tedy soustředit se dnes na prodloužení účinku lektvaru a následné zjištění, zda navrací lekvar pouze podobu, nebo i myšlenkové a rozumové schopnosti, osobnost a charakter proměněné. Rozumíte tomu, Pottere?"
"Ano, pane. Prostě se budeme snažit, aby Hermiona zůstala člověkem déle než dvě sekundy."
"Správně."
Společně se pustili do zlepšování lektvaru. Harry podával Snapovi přísady, o které žádal. Ale nechápal ani slovo z těch ostatních věcí, které Snape tak nadšeně vysvětloval. Přesto neměl to srdce mu říct, že nechápe nic z toho, a tak přikyvoval. Nevypadalo to, že Snapovi vadí, že se Harry nijak k tématu nevyjadřuje. Možná mu jen pomáhalo, když své myšlenky mohl říkat nahlas. A Harrymu nebylo nepříjemné poslouchat Snapův hlas. Bylo to vlastně vcelku uklidňující. Byl jako šumění oceánu, jako bouřka, která čistí vzduch, hluboký hlas hromu, přesto melodický jako flétna. Není pravda, že vás nenávidím. Takhle to Snape říkal. To značí, po Snapovsku, že ano, že budou kamarádi? Možná Snape prostě jen nebyl na velká slova, ale jeho činy mluvily. Vzal Harryho sem, společně pracovali na pomoci Hermioně. Tohle je skutečně způsob, jak se s někým začít přátelit, ne? Trávit spolu čas, pracovat na něčem podstatném, na něčem, na čem oběma záleží.
Záleží Snapovi na Hermioně? To je otázka, na kterou by stálo za to se zeptat. Ale jak by Snape odpověděl? Po pravdě? Nebo by si něco vymysel? Mohly by ho prozradit bubliny s emocemi, jenže se zdálo, že to Snape nějak dokáže ovládat. Musel by se prvně přestat ovládat, aby se jeho emoce uvolnily, a pak by se Harry mohl zeptat. Takže musí jen rozčílit Snapa k nepříčetnosti. No, to nezní jako příliš složitý plán...
