Pro přátele, 17.

Tak tohle je velmi speciální kapitola. Proč? Je psaná z pohledu Severuse a proto se zde dozvíme velmi, velmi důležité věci. Uch, konečně! Ani nevíte, jak sem se těšila, až to zjistíte! Ano, nikdo z vás neměl správný odhad, což mě velmi, velmi těší.


Severus se vzbudil ve své obvyklé náladě. Nesnášel paprsky ranního slunce, které se draly přes závěs do pokoje. Neměl rád světlo, bylo celkově příliš pozitivní. Vůbec tenhle pokoj byl nechutně veselý. Ale co by pro zlatého idiota neudělal, že?

Vstal, nutně potřeboval na záchod. Raději si k tomu sedl a myslel na něco jiného, než na to, že je v těle Pottera. Třeba na to, kde teď, sakra, Potter je? Vyhnat jej z jeho vlastního tělo, z jeho vlastní mysli, tak takové štěstí může mít jen on. Hlavně, že ho zachránil, že? A teď ho ztratí. A jestli se o tom dozví ti dva...

Vyšel z koupelny, v pokoji na něj čekaly dvě mlhoviny. Skvělý.

"Severusi, vypadáš skvěle, neomládl jsi nám?" řekl ten sarkastický, zlý obláček.

"Co se stalo s Harrym?" řekl druhý obláček, který se tvářil jako světec. Skvělá přetvářka.

"Trochu jsme se...nepohodli?" Z Harryho úst to znělo jako dětská omluva. Severus se ušklíbl, ale netušil, zda to stále vypadá tak efektně. Raději si sedl na postel a natáhl si ponožky. To má Potter pořád tak promrzlé nohy? Zakouzlil na ně ještě ohřívací kouzlo. Jestli ho najde, bude mu pokoj muset nechat více vytopit.

"Já bych velmi rád slyšel celý příběh o tom, jak se předně náš drahý Severus dostal ZE svého vlastního těla."

"Óó, ano, tohle téma mi přijde také dost fascinující. Proč si se o to pokoušel, Severusi? Víš, jak malé množství kouzelníků je schopno tak silného kouzla? Přenést svou duši na vybrané místo? A jak málo kouzelníků je schopno to kouzlo udržet? Mohl si nás kontaktovat přeci i jiným způsobem."

"Jistě. Mohl jsem třeba, jen kupříkladu, použít letax a otevřít tak náš úkryt. Otázka zní, zda by se tady rychleji dostali smrtijedi, nebo bystrozorové.  Nebo jsem mohl vyjít ven, zajímavý pokus. Kdo by mě zabil dříve, smrtijedi, nebo bystrozorové?"

"Pořád tak sobecký, Severusi? Pokud byl Harryho život v ohrožení, měl si se obětovat. Víš, co pro nás znamená, jak důležité je, aby přežil. Bez jeho oběti ho nikdy neporazíme."

"Potter bude velmi silná zbraň, Severusi, pomohla by nám vyhrát, nastolit na světě nový řád! Můj řád!"

"Oba jděte k čertu, nezajímají mě vaše mocenské boje! A Harryho už do toho netahejte. Ty si najdi jiného mučedníka a ty si najdi jinou zbraň. Jak je možné, že kouzlo udržíte tak dlouho?" Severus věděl, že to jsou nejspíše dva nejmocnější kouzelníci na světě, ale přece...když to kouzlo zkusil, množství síly, které věděl, že potřebuje k udržení, bylo až absurdní. A ti dva tady s ním byli a povídali si, jakoby to nebylo nic obtížného. To bylo poněkud děsivé. A přesto tak silní muži potřebují pro své plány dítě, aby jim pomohlo? Hloupé.

"Dva jsou více než jeden, drahý chlapče. Řekni, máš také Harryho schopnosti?"

"Tandem? To je snad vtip!" zavrčel Severus, ale opět, Harry měl o dost vyšší hlas a nevyznělo to správně. Achjo, chybělo mu jeho tělo. Měl by se po něm podívat a zkusit se do něj přenést. Jestli se Harryho podstata zachytila někde v okolí, snad ji to přitáhne zpátky do původního těla, když bude vetřelec pryč.

Ano, teď je čas soustředit se na Harryho.

Ne, teď nesmí přemýšlet o tom, že vůdce strany světla a vůdce strany tmy se spolu sejdou, podají si ruce a změní se v mlhovinu. Bylo to...absurdní. Většinou měl rád absurdní situace, ale takhle...divil se, že přicházejí vždy spolu. Spojit síly. Jsou schopni spojit se, aby přišli, a nejsou schopni přestat mezi sebou bojovat?

Málokdo viděl do zákulisí této hry, a Severus byl jedním z těch mála lidí. Proto se rozhodl se vším skončit. Byla to hra o moc. To, že si Albus zvolil hrát za stranu světla a Tom za stranu temna ve skutečnosti nemělo velký efekt. Jen se každý zaměřil na to, aby získal jiný typ podpory. Dle Severusova mínění by Albus mohl vyhrát jen v případě, že by se mudlové dozvěděli o čarodějích a zapojili se do boje. Zatím hrála situace spíš pro Voldemorta. Na druhou stranu, ve spoustě rodinách byl  nějaký ten moták, spousta čarodějů byla mudlorozených. Možná, že síly byly vyrovnané. Možná, že o to celou tu dobu jde? Obětuje se Harry pro Albuse, nebo pro Toma? Ten, pro koho se obětuje, pak získá podporu většiny. Tolik lidí se nechá ovlivnit. Natolik věří Chlapci, který přežil. A proto ho Tom nezabil, když se vydal do lesa. Protože jeho oběť by byla ve jménu strany světla.

"Severusi? Severusi! Slyšíš?"

"Ano, jistě." Neměl ponětí, o čem teď mluvili. Byl příliš v šoku z toho zjištění. Jistě, věděl, že Harryho chtějí iba dva jen využít. Ale doufal, že to má větší význam. Věřil, že každý z nich je o své pravdě alespoň přesvědčen. Myslel si, že ten boj je skutečný. A ne, že jsou všechno, úplně všechno jen politické žvásty.

"Tak máš?"

"Ne." Pořád nevěděl, na co se ho ptali, ale to by nepřiznal. Nejbezpečnější slovo je "ne". Mlhovina, která byla Tomem, se zřetelně zakřenila.

"Ale to vůbec nevadí, drahý Severusi! Ber to takhle- umřeš, ale Harry bude v bezpečí. Od nás dvou. Už nebude potřeba. Není to snad to, co chceš? Co jsi vždycky chtěl?"

Ne, teď už ne. Dříve chtěl Harryho chránit a nevěděl přesně proč. Něco ho nutilo, a ne, nebyla to jen láska k Lily. Byla tam zvláštní síla. A jednoho dne si to Severus uvědomil. Harry je jeho jediná šance na štěstí. Harry k němu prostě patří, je jeho. Zemřel by pro něj? Asi ano, ale ne, když to není nezbytně nutné. Kdo by se o Harryho pak postaral, když by se Severus v jeho těle obětoval? Albuse ani Toma by už nezajímal, nikdo by nenašel jeho bloudící podstatu. Nenechá Harryho bloudit v prázdnu na zbytek nekonečna! A nezemře v jeho těle jen proto, aby měl Tom nebo Albus vhodný symbol.

"Jděte-pryč." Pronesl to velmi zřetelně. Nic se nedělo, samozřejmě.

"Severusi, rozmysli si to."

"Ano, nech si to projít hlavou, drahý Severusi. Nechtěl si někdy toho staříka zabít? Nechceš zemřít při boji proti němu?"

"Jděte-pryč." Tentokrát zatlačil svou magií. Ne moc, jen trochu, nechtěl, aby znemožnil oběma návrat do těl. Hnusná představa, že by se tady navždy potloukaly zrovna jejich podstaty.

"Sbohem, Severusi. A kdyby něco-"

"My se vrátíme."

"Jistě. Stejně, pojďme, stydne nám čas."

Čaj? No fuj! Temný pán a pije Albusův přeslazený čaj? To by mu dost ubralo na reputaci, že?

Nebyl čas zabývat se těma dvěma, už dost času promrhal. Musel najít svoje tělo, nějak se do něj přemístit a nějak zavolat Harryho zpátky. V laboratoři se našel zhroucený do střepů. Prvně se položil rovně a zahojil si zranění. Hermiona už na něj čekala, vypadala rozčileně. Jasně, taky by nebyl rád, kdyby uvízl v těle sovy a jeho jediná naděje měla na něj tak málo času. Již uvažoval, že by tu sovu vzal k Tomovi, aby kouzlo zvrátil, ale ne, on se ho o nic prosit nebude. A Grangerová-aspoň nemluví. Chvíli to ještě vydrží, než na to Severus příjde.

"Taky jsi mohla za Harrym občas zajít, že? Nemáš na to čas, musíš pořád lítat za Weaslym?"

Hermiona rozčileně houkala, Severus si jí už nevšímal. Pomalu se soustředit. Představoval si, jak se formuje do mlhoviny, jak se každá jeho část od Harryho těla odtahuje. Z konečků prstů, z hlavy, do středu těla. Ze středu těla ven. A pak se zase pomalu upíná na připravené tělo. To jej vítalo s otevřenou náručí. Severus však cítil, jak mu umírají síly. Ještě chvilku, ještě chvilku vydržet!

Dovedl se navázat zpět na své tělo, ale cítil, že je magicky vyčerpaný. A fyzicky, kupodivu, také. Nebyl schopný vstát, nohy ho neposlouchaly. S takovou nebude moct dnes najít Harryho. A čím déle bude Harry pryč, tím hůře se bude vracet.

Vzdychl, pokusil se, vážně se snažil. Postavit se. A spadl. Asi si rozbil nos. Nemůže Harryho přivolat v leže? A bez kouzel? Asi ne. Zkusil vyčarovat Accio, ale ani to nefungovalo. Věděl to, bude muset počkat, než s emu znovu obnoví síly. A Harryho podstata bude mezitím kdoví kde.

Přetočil se na bok, zavřel oči. Možná, že když rychle usne, rychleji se uzdraví. Rychleji ho přivolá...

Oddychoval, přesvědčoval sám sebe o tom, že odpočívá, představoval si, jak spí a jak se jeho magie obnovuje. Do toho absolutního ticha se ozval známý hlas.

"No ty kokso!"