Pro přátele, 18.

Hola hola heeej, Snape je prostě neeeej, a Harry blbeeeej :D Enjoy the next chapter!


"Ha- Poterre?"

"Ehm, ahoj." Harry se usmál, teď už to nešlo jinak. Byl to šok, ale Snape byl...prostě...wow!

"Nějaké - potíže?"

"Ne, pane, žádné." Nebyl unavený a už nebyl ani zmatený. Byl překvapený, ale možná vždycky tušil, že nikdo není až takový hajzl. Potom, co Snape převzal nadvládu nad jeho tělem, nemohl se dostat zpátky. A po pravdě, ani nechtěl. Slyšel věci, které by se nikdy nedozvěděl. Viděl zradu Brumbála, viděl kouzlo Voldemorta, ale především slyšel Snapa. Nejen to, co říkal, ale i to, co si myslel. A to bylo prostě báječné.

Když už si myslel, že jeho život je ztracen, že nemá cenu, ukázalo se, že tomu, koho považoval za strašného šmejda, na něm ve skutečnosti záleží nejvíce ze všech lidí. K čertu s Brumbálem, vždycky na těch jeho úsměvech něco neseděl. Asi by měl být rozčilený, asi by měl být zmatený, ale najednou měl pocit, že se věci změnily. Cítil se informovaný. Nějak díky tomu, že na chvilku viděl věci ze Snapova úhlu pohledu, pochopil, o co jde. A možná byl taky příliš vyčerpaný, než aby mu zbyla síla k vzteku. Kdo ví. Harry věděl jednu věc. Jeho život ještě neskončil a Snape ho u sebe chce, opravdu chce, protože je nešťastný. A Harry mu má pomoct.

Svět kolem se začal trochu houpat. Harry a Snape? No ale vlastně proč ne, že?Bystrá mysl Harryho tak nějak přitahovala stejnou měrou, jakou v něm Snape vzbuzoval bázeň. A svět se začal nejen houpat, ale i točit.

Snape a Harry. Brumbál a Voldemort? Proboha!

Brumbál a Voldemort...co je to sakra tandem?

Brumbál a Voldemort...

"Pottere!"

Harry slyšel, že se někdo v místnosti hystericky směje. A pak s tím najednou přestal, když se svět zatřepal. Asi zemětřesení. A podlaha se zvedla, aby uhodila Harryho do tváře. Ale byl tam někdo, kdo ho zachytil. A spadl také. A Harry už neměl sílu se hnout. Zdálo se, že ani černý polštář pod ním se nemá chuť pohnout.

Leželi spolu, dokud se jim neobnovily síly.

A pak ještě o chvilku déle.

To než Harry otevřel oči a zase měl pocit, že nic nechápe. Prudce vstal a zakopl o ležícího Snapa.

"Co- co, vy? A Voldemort- Brumbál? Oba mě chtějí zničit? A vy chcete- bubliny? To jsou vaše pocity? Vy mě tu chcete?"

Vypil uklidňující lektvar, který mu Snape konečně podal.

"Zhluboka dýchejte."

"Jste rád, že jsem naživu?"

"..."

"Snap- pane? Vy jste rád, že jsem tu s vámi?"

"ROZPAKY!"

"K čertu s bublinama! To vám došlo až teď? Proč bych si vás k sobě jinak asi tak vázal? Vážně, Pottere, jste opravdu takový hlupák?"

"Vidíte? Proč mi zase nadáváte! A víte, co je normální? Je normální to člověku říct, že se s ním chcete přátelit, a ne ho donutit k otroctví!"

"Jistě. Přátelit. Tak promiňte."

Harry si sedl, objal svá kolena. Nezbyl mu nikdo. Jen...Snape. A nebyl tak zlý. Celou dobu se jako jediný snažil Harryho chránit. A pomáhal tajně Hermioně. A nenechal se zapojit do mocenské hry...Brumbál! To je prostě zrada...Ale Snape... bylo to celé příjemné překvapení. A nechtěl zabít Malfoye? Och ano, u toho by Harry asi nechtěl být, ale bylo to příjemné, vědět, že by někdo kvůli vám vraždil. Nebo...dobře, bylo to znepokojivé, ale z nějakých podivných důvodů to u Malfoye nevadilo.

"Tak jo. Jde to. Zkusíme to." Harry odhodlaně zvedl hlavu. Protože co jiného mu zbývá? Jediná možnost, jak nějak zvládnout zbytek toho uvěznění je...ano, spřátelit se se svým věznitelem.

"Vy...chcete se..přáteli? Omluvte mě."

Snape odkráčel z místnosti velmi rychle. Možná si to Harry všechno špatně vyložil? Nebo se mu něco z toho jen zdálo? Harry Snapa neviděl po zbytek dne, trochu uklidil, připravil jídla, na které Snape nedorazil. A pak jen ležel v posteli a koukal do zdi. Hlavou se mu řítilo tisíce myšlenek. A nedávalo to smysl. Vůbec nic. Ale...vadilo to?