Harry se probudil v prostorné posteli, místnost kolem
sebe ale nepoznával. Nebyl v Bradavicích na ošetřovně. Ne, tady byly spíš
cítit staré knihy a – ano, Snape, jak by mohl zapomenout? Dobrovolně se vzdal
svého života, opět, a opět nezachránil kouzelnický svět. Zatraceně, nezachránil
ani Hermionu. A Snape se ho nejspíš pokouší zabít. Což nedává moc smysl, když
by to mohl udělat přímo, stejně by se o tom nikdo nedozvěděl, že? Ale když se
nad tím Harry zamyslel trochu víc, začalo to dávat smysl.
Podle dohody musí Harry se Snapem zůstat do konce života. A
sám svůj život nesmí ohrozit. Ale jestli Snapa přestalo bavit hrát si na
otrokáře, je jen logické, že se Harryho pokusí zbavit. A jaký jiný způsob
vraždy byste od lektvaristy čekali, než pomocí lektvaristických přísad? Celý
Snapův plán byl geniálně zlý. Voldemort by těžko přišel s něčím lepším.
Donutil Harryho zaprodat se, pak díky slovní kličce propustil Hermionu, aniž by
se nějak ohrozil, když ji nepřeměnil v člověka, donutil Harryho zažít tu
nejhlubší beznaděj a ponížení, pocit, že vše dobré skončilo, že nemá cenu
bojovat, protože už nepatříte sami sobě, a pak jej nechat zabít se.
Harry se prudce narovnal a pokoušel se zaslechnout soví
křik. Protože vlastně tohle nebyl Snape, kdo jej téměř zabil, udělal to Harry
sám, že? Co na tom, že jen plnil Snapův pokyn, ta podivná smlouva by to mohla
brát jako Harryho pokus ohrozit zdraví a co se stane s Hermionou? Pořád v koutku
duše doufal, že Ron a profesoři v Bradavicích si s tím poradí. Ron
Hermionu určitě pozná a společně by ji třeba mohli vyléčit, přeměnit nějak
zpátky v člověka. Ale jestli ji smlouva potrestá, co když to bude něco, co
spravit nepůjde?
Harry vyskočil z postele a rozhodl se najít Snapa.
Hrdost už ztrácel a byl ochotný se jí vzdát zcela, jen kdyby to šlo nějak
napravit. Jakkoli. Jen aby byli jeho kamarádi v bezpečí. Je to hloupé, že
zatím ať dělal cokoli, vždycky je nakonec akorát ohrozil. A teď byl rozhodnutý
prosit Snapa na kolenou aby udělal cokoli, jen ho nedonutil porušit dohodu, aby
to Hermioně neublížilo.
Otevřel dveře a byl v prázdném pokoji. Zvláštní. Chtěl
mluvit se Snapem a tak zamířil k dalším dveřím, jenže si cestou všiml cípu
černého pláště vykukujícího z dlouhého závěsu. Závěs nebo opona byla temně
rudá a pokrývala celou stěnu. Nešlo vidět, co je za ní, a Harry se rozhodl
podívat se, protože zvědavost mu Snape zatím nezakázal. A protože za oponou by
mohlo být cokoli.
Přiblížil se a chtěl oponu odhrnout, měl pocit, jakoby za ní
někdo plakal. Další Snapův otrok, jeho další oběť? Cíp černého pláště zmizel, a
Harryho ruka, která se opony už téměř dotkla, byla chycena velkou kostnatou
rukou Snapa.
„Nikdy, Pottere, nikdy se nesmíte pokusit odhrnout oponu,
rozumíte mi? Vaší povinností je snažit se mi ze všech sil vyhovět a toto je můj
nejhlavnější požadavek. Nikdy nenahlédnete za oponu, jasné?“
Harry polknul strach, když jej ovanula zuřivá magická síla,
která ze Snapa vycházela. Musel se chovat správně, musel se tomu muži podřídit,
ne kvůli sobě, ale kvůli svým nejbližším.
„Rozumím, pane.“ zahleděl se do země, tohle byla ta lehčí
část. Snape pustil jeho ruku a otočil se k odchodu. Ještě se ale otočil
zpět, vytáhl hůlku a vyčaroval magickou stěnu kolem opony,
neproniknutelnou.
„Pane?“
„Ano?“
Snape stál ve dveřích, otočený čelem k Harrymu,
zvednuté obočí, a Harry měl problém ze sebe ta slova, co měl na jazyku,
vysoukat. Ale bylo rozhodnuto, a když už má umřít, musí se o to alespoň pokusit, pokusit se minimalizovat následky. Jen se musel ještě jednou zhluboka nadechnout a nesměl zvednout zrak ze země.
„Pane, já vím, že na to nemám nárok podle smlouvy, ale
přesto vás chci o něco požádat. Já – chápu, že mě chcete zabít, zbavit se mě,
počítal jsem s tím, jen, prosím, udělejte to sám. Zabijte mě vy,
nenechejte dohodu mezi námi, aby kvůli tomu, že si ublížím, zranila i Hermionu.
Prosím, pane. Jsem připravený zemřít, nebudu se bránit, jen Hermionu z toho
vynechte.“
Zavřel oči, snad to bylo zbabělé, ale nechtěl vidět, jak k němu
přiletí zelený paprsek, nebo jakou smrt si pro něj Snape zvolil. Nebyl dost
silný na to, aby o smrt požádal a pak jí taky hleděl do tváře. Nebyl statečný,
byl jen zbytečný, a proto postradatelný a ochotný se obětovat. Být si vědom své
vlastní bezcennosti, to přece není statečnost.
„Pottere, kdybyste nebyl naprosto neschopný idiot a kdybyste
si byl schopen zapamatovat mé věty alespoň po dobu 2 sekund, jsem si docela
jistý, že bych tuhle vaši idiotskou myšlenku nebyl nucen vyslechnout. A teď
jděte, spal jste dlouho a blíží se doba oběda, tentokrát se ze svých povinností
nevyvlíknete. A ujišťuji vás, že MÝCH přísad se už NIKDY nedotknete, jsou
příliš cenné, než abyste je ničil.“
„Nechápu, pane.“
„Jistěže ne. Když nechápete rozdíl mezi slovy nakrájet a nadrtit! Jak jsem uvedl v naší dohodě, svůj život záměrně
neohrozíte. Znáte význam slova záměrně? Mohu vás ujistit, že naše dohoda vás
nebude trestat za vaši idiocii, tohle zůstává v mých rukou. Poté, co jste
neposlech mé přímé příkazy jsem neucítil narušení dohody, tudíž je jasné, že
jste se nepokoušel o sebevraždu, ale že jste nebetyčný hlupák a imbecil,
dokonce větší, než jsem předpokládal.“
„Cože? Vy- vy mě nechcete zabít?“
„Kdybych vás chtěl zabít, Pottere, udělal bych to hned, když
jsem vás odzbrojil. Skutečně bych si vás nepřipoutal k sobě touhle dobře
vymyšlenou dohodou, jejíž součástí je, že se mnou zůstanete po zbytek života.“
Snape se začal k Harrymu dlouhými kroky přibližovat, ale Harry byl příliš
konsternovaný tím, co právě slyšel. Nevšiml si, jen hleděl a cítil konečně
trochu radosti. Neumře. Ikdyž jeho život nebude stát za nic, je to sobecké, že
stále žije rád? Je to sobecké nebo přirozené, chtít žít? Snape se tváří, jakoby
nebyla nikdy cesta úniku, ale kdo ví, co se přihodí? Vždycky se něco stane,
něco se změní a Harry bude moct opět svobodně žít. Protože naděje umírá
poslední.
Snape vzal Harryho za bradu a donutil jej vzhlédnout, než začal
mluvit, pomalu a zřetelně. „A já vás ujišťuji, že váš život se mnou bude velmi,
velmi, velmi dlouhý,“ řekl, jeho dech Harryho ovanul, jak se k němu při
každém slově více sklonil a přiblížil. A pak se otočil a zmizel. A Harry se
pokoušel zpomalit své rychle tlukoucí srdce.
Jo, to jsem ráda, že pokračuješ. Severus je záhada sama :-). Že je Harry trouba, to víme všichni dávno, no jo, jenže když on je milý trouba :-D. Cítím lehké náznaky erotického napětí, hmmm, jsem zvědavá, jak se to dál vyvine.
OdpovědětVymazatOuuuuuu.... no koukám, že tohle začíná být opravdu velice zajímavé... Severus dokáže být tak neuvěřitelně sexy... Abequa
OdpovědětVymazatTak na tenhle skvost jsem narazila náhodou a nelituji. Teda to je velmi zajímavý příběh. Těším se na pokračování :-)
OdpovědětVymazatwau skoro jsem u konce nedýchala!!! píšeš to fakt skvěle! dostaneš čtenáře přesně tam, kde je chceš mít. ta opona mě fakt zajímá!!! :-D
OdpovědětVymazatTen konec je dobrý. Severus totiž řekl dlouhý, ale ne spokojený.
OdpovědětVymazatProfesor