Pro přátele 6

Harry se probudil v prostorné posteli, místnost kolem sebe ale nepoznával. Nebyl v Bradavicích na ošetřovně. Ne, tady byly spíš cítit staré knihy a – ano, Snape, jak by mohl zapomenout? Dobrovolně se vzdal svého života, opět, a opět nezachránil kouzelnický svět. Zatraceně, nezachránil ani Hermionu. A Snape se ho nejspíš pokouší zabít. Což nedává moc smysl, když by to mohl udělat přímo, stejně by se o tom nikdo nedozvěděl, že? Ale když se nad tím Harry zamyslel trochu víc, začalo to dávat smysl.

Podle dohody musí Harry se Snapem zůstat do konce života. A sám svůj život nesmí ohrozit. Ale jestli Snapa přestalo bavit hrát si na otrokáře, je jen logické, že se Harryho pokusí zbavit. A jaký jiný způsob vraždy byste od lektvaristy čekali, než pomocí lektvaristických přísad? Celý Snapův plán byl geniálně zlý. Voldemort by těžko přišel s něčím lepším. Donutil Harryho zaprodat se, pak díky slovní kličce propustil Hermionu, aniž by se nějak ohrozil, když ji nepřeměnil v člověka, donutil Harryho zažít tu nejhlubší beznaděj a ponížení, pocit, že vše dobré skončilo, že nemá cenu bojovat, protože už nepatříte sami sobě, a pak jej nechat zabít se.

Harry se prudce narovnal a pokoušel se zaslechnout soví křik. Protože vlastně tohle nebyl Snape, kdo jej téměř zabil, udělal to Harry sám, že? Co na tom, že jen plnil Snapův pokyn, ta podivná smlouva by to mohla brát jako Harryho pokus ohrozit zdraví a co se stane s Hermionou? Pořád v koutku duše doufal, že Ron a profesoři v Bradavicích si s tím poradí. Ron Hermionu určitě pozná a společně by ji třeba mohli vyléčit, přeměnit nějak zpátky v člověka. Ale jestli ji smlouva potrestá, co když to bude něco, co spravit nepůjde?

Harry vyskočil z postele a rozhodl se najít Snapa. Hrdost už ztrácel a byl ochotný se jí vzdát zcela, jen kdyby to šlo nějak napravit. Jakkoli. Jen aby byli jeho kamarádi v bezpečí. Je to hloupé, že zatím ať dělal cokoli, vždycky je nakonec akorát ohrozil. A teď byl rozhodnutý prosit Snapa na kolenou aby udělal cokoli, jen ho nedonutil porušit dohodu, aby to Hermioně neublížilo.

Otevřel dveře a byl v prázdném pokoji. Zvláštní. Chtěl mluvit se Snapem a tak zamířil k dalším dveřím, jenže si cestou všiml cípu černého pláště vykukujícího z dlouhého závěsu. Závěs nebo opona byla temně rudá a pokrývala celou stěnu. Nešlo vidět, co je za ní, a Harry se rozhodl podívat se, protože zvědavost mu Snape zatím nezakázal. A protože za oponou by mohlo být cokoli.

Přiblížil se a chtěl oponu odhrnout, měl pocit, jakoby za ní někdo plakal. Další Snapův otrok, jeho další oběť? Cíp černého pláště zmizel, a Harryho ruka, která se opony už téměř dotkla, byla chycena velkou kostnatou rukou Snapa.

„Nikdy, Pottere, nikdy se nesmíte pokusit odhrnout oponu, rozumíte mi? Vaší povinností je snažit se mi ze všech sil vyhovět a toto je můj nejhlavnější požadavek. Nikdy nenahlédnete za oponu, jasné?“

Harry polknul strach, když jej ovanula zuřivá magická síla, která ze Snapa vycházela. Musel se chovat správně, musel se tomu muži podřídit, ne kvůli sobě, ale kvůli svým nejbližším.

„Rozumím, pane.“ zahleděl se do země, tohle byla ta lehčí část. Snape pustil jeho ruku a otočil se k odchodu. Ještě se ale otočil zpět, vytáhl hůlku a vyčaroval magickou stěnu kolem opony, 

neproniknutelnou.

„Pane?“

„Ano?“

Snape stál ve dveřích, otočený čelem k Harrymu, zvednuté obočí, a Harry měl problém ze sebe ta slova, co měl na jazyku, vysoukat. Ale bylo rozhodnuto, a když už má umřít, musí se o to alespoň pokusit, pokusit se minimalizovat následky. Jen se musel ještě jednou zhluboka nadechnout a nesměl zvednout zrak ze země.

„Pane, já vím, že na to nemám nárok podle smlouvy, ale přesto vás chci o něco požádat. Já – chápu, že mě chcete zabít, zbavit se mě, počítal jsem s tím, jen, prosím, udělejte to sám. Zabijte mě vy, nenechejte dohodu mezi námi, aby kvůli tomu, že si ublížím, zranila i Hermionu. Prosím, pane. Jsem připravený zemřít, nebudu se bránit, jen Hermionu z toho vynechte.“

Zavřel oči, snad to bylo zbabělé, ale nechtěl vidět, jak k němu přiletí zelený paprsek, nebo jakou smrt si pro něj Snape zvolil. Nebyl dost silný na to, aby o smrt požádal a pak jí taky hleděl do tváře. Nebyl statečný, byl jen zbytečný, a proto postradatelný a ochotný se obětovat. Být si vědom své vlastní bezcennosti, to přece není statečnost.

„Pottere, kdybyste nebyl naprosto neschopný idiot a kdybyste si byl schopen zapamatovat mé věty alespoň po dobu 2 sekund, jsem si docela jistý, že bych tuhle vaši idiotskou myšlenku nebyl nucen vyslechnout. A teď jděte, spal jste dlouho a blíží se doba oběda, tentokrát se ze svých povinností nevyvlíknete. A ujišťuji vás, že MÝCH přísad se už NIKDY nedotknete, jsou příliš cenné, než abyste je ničil.“

„Nechápu, pane.“

„Jistěže ne. Když nechápete rozdíl mezi slovy nakrájet a nadrtit! Jak jsem uvedl v naší dohodě, svůj život záměrně neohrozíte. Znáte význam slova záměrně? Mohu vás ujistit, že naše dohoda vás nebude trestat za vaši idiocii, tohle zůstává v mých rukou. Poté, co jste neposlech mé přímé příkazy jsem neucítil narušení dohody, tudíž je jasné, že jste se nepokoušel o sebevraždu, ale že jste nebetyčný hlupák a imbecil, dokonce větší, než jsem předpokládal.“

„Cože? Vy- vy mě nechcete zabít?“

„Kdybych vás chtěl zabít, Pottere, udělal bych to hned, když jsem vás odzbrojil. Skutečně bych si vás nepřipoutal k sobě touhle dobře vymyšlenou dohodou, jejíž součástí je, že se mnou zůstanete po zbytek života.“ Snape se začal k Harrymu dlouhými kroky přibližovat, ale Harry byl příliš konsternovaný tím, co právě slyšel. Nevšiml si, jen hleděl a cítil konečně trochu radosti. Neumře. Ikdyž jeho život nebude stát za nic, je to sobecké, že stále žije rád? Je to sobecké nebo přirozené, chtít žít? Snape se tváří, jakoby nebyla nikdy cesta úniku, ale kdo ví, co se přihodí? Vždycky se něco stane, něco se změní a Harry bude moct opět svobodně žít. Protože naděje umírá poslední.

Snape vzal Harryho za bradu a donutil jej vzhlédnout, než začal mluvit, pomalu a zřetelně. „A já vás ujišťuji, že váš život se mnou bude velmi, velmi, velmi dlouhý,“ řekl, jeho dech Harryho ovanul, jak se k němu při každém slově více sklonil a přiblížil. A pak se otočil a zmizel. A Harry se pokoušel zpomalit své rychle tlukoucí srdce. 

Co to sakra mělo být?

Pro přátele, 7