Pro přátele, 12

Tak tedy dnes se alespoň nějakou odpověď dozvíme, to jsem ale hodná, viďte? Abyste měli co číst přes pátek, když jste mě komentáři ke včerejšímu článku tak hezky nakopli :-) Díky a hezké čtení :-)



Ráno Harry nachystal snídani a čekal na Snapa, který přišel přesně v okamžiku, kdy se ručička na hodinách přesunula na políčko "Čas na snídani". Jeho přesnost byla až děsivá. Ale mnohem děsivěji působil jeho mrzutý výraz.

"Dobré ráno, pane. Vaše snídaně." Harry naservíroval Snapovi pořádnou porci, k tomu džus a silnou kávu. Vypadal, že ji bude potřebovat. Den ode dne vypadal hůř a mrzutěji.

Snape k Harrymu zvedl nedůvěřivý pohled, ale nic neříkal, jen zaměnil svou porci vajíček za Harryho a čekal, až si Harry vezme první sousto. Když si toho Harry viděl, pokusil se v sobě trochu udusit uchechtnutí, zakryl to kašlem. Snape se na něj jen škaredě podíval a Harry si nabral první sousto. Vařil skutečně čím dál tím lépe. Jestli bude Snape pokaždé takhle mimo, když k němu bude Harry zdvořilý, půjde to zvládnout.

"Večer budu mít hosta," oznámil Snape, když si utíral rty do ubrousku.

"Mám připravit větší večeři?"

"Ne, přijde až pozdě večer. Jen jsem vás chtěl informovat, že dnes večeři vynecháme. Půjdete brzo spát a vezmete si dvojnásobnou dávku lektvaru. Nedívejte se tak překvapeně, nechci vás vidět potloukat se kolem!"

"Aha." Harry byl zklamaný. No ano, je to smutné, myslel si, že by snad mohl alespoň na chvilku s někým prohodit pár slov, třeba by to byl někdo, koho zná? Nějaký učitel z Bradavic? Jakákoli společnost by byla lepší, než Snape! Jak jen ho nenáviděl! Kdyby se nebál trestu smlouvy, naplival by mu do obličeje. Raději vstal a sklidil ze stolu, umýval nádobí. Možná, že čirou náhodou talíře třískaly více než obvykle. Snape tam ještě seděl, což bylo neobvyklé. Harry se rozhodl, že se na toho šmejda nepodívá, bude jej ignorovat a udělá věci ze seznamu. Jenže když domyl nádobí, Snape tam stále seděl, a na stole nebyl žádný seznam úkolů.

"Sednout. Dnes si něco vyjasníme."

"Ano, pane," řekl Harry co nejzdvořileji to šlo. Sedl si a pod stolem si drtil ruku, aby na Snapa nezačal křičet. Nebo aby nezareagoval tak, že ho naštve. Že naštve smlouvu.

"Jste tady se mnou navždy, jak praví smlouva. Není jiné východisko. Ale musím říct, že je vidět, že se celkem snažíte. Ovšem pokud se máme spolu naučit vycházet, budeme se muset trochu sblížit. Souhlasíte?"

"Sblížit?" Jak sblížit? Harry se nechtěl nijak se Snapem sbližovat, chtěl být se svými kamarády, pryč. A jestli se vzdá a nějak se, Merline, tohle je strašné slovo, jestli se nějak sblíží se Snapem, bude to znamenat, že se svých nadějí vzdal!

"Netvrdím, že budeme přátelé, přesto vaše nenávist ke mě je patrná snad v každém vašem slově, pohledu, pohybu. A jsem si dobře vědom toho, že tuto věc po vás požadovat nemohu, protože by pro vás bylo nemožné ji splnit, začít se chovat jinak. Požaduji jen to, abychom si spolu každý večer sedli u šálku čaje a probrali uplynulé události. Nyní mi můžete sdělit, jaký z tohoto nového požadavku máte pocit, upřímně, a přesto taktně, zvládnete-li to."

Harry nevěděl, co říct. Nebylo to jedno? Na hodinách se objevilo nové políčko, "čas na čaj". Tudíž bylo úplně jedno, co Harry odvětí. Ale muselo to být upřímné, že? Taktní...co to sakra znamená, taktní?

"Upřímně, pane-" rozhodl se Harry, že zdvořilostí to nepokazí, "nejsem z toho nadšen."

"Buďte konkrétnější. Co přesně vám na čaji se mnou vadí? A opět požaduji upřímnost."

"Nechci se s vámi sbližovat, protože tady nechci být navždy, pořád si říkám, že nějaký způsob existuje, že jednou budu volný, nechci se sblížit se svým nepřítelem, protože až budu volný, budu toho litovat. Navíc mě nebaví přemýšlet o všem, co řeknu, jen abych nenaštval smlouvu."

"Dobrá. Vyslechl jsem si vaše upřímné obavy a myslím, že s jednou z nich vám mohu pomoct. Požaduji totiž, abyste během našeho čajového setkání mluvil otevřeně, upřímně a zdvořilost ponecháme stranou. Nemusíte se tedy bát, že by přišel trest za něco neuváženého, co vyslovíte, já chci, abyste mluvil ze srdce, myšlenky, které vás napadají. Ovšem jindy během dne ke mě budete zdvořilý, samozřejmě."

"Ano pane." Takže to bylo jedno, co řekne, stejně se sbližovací dýchánky pořádat budou. Skvělé. K posrání dokonalé.

"Začínáme od zítřejšího dne," řekl Snape, podal Harrymu seznam úkolů a odešel.

Večer přišel dříve než kdy jindy, když měl Harry vynechat i večeři. Osprchoval se v malé koupelně, dvakrát si loknul z lahvičky na stolku, pachuť zapil trochou vody ze sklenice. Vlastně to bylo celkem ohleduplné, že mu tam Snape nechal i vodu na zapití toho hnusu, že? Možná by i Snape mohl brát ten lektvar, vypadá, že se moc nevyspí. Ovšem, pokud celou noc čumí na spícího Harryho, je jasné, že vypadá den ode dne hůř. Cože? Že by celou noc...a co když by???

A jako každý jiný večer, moc lektvaru uťala Harryho myšlenky. Tentokrát to ale nebyl klidný spánek. Něco bylo silnějšího než uklidňující magické účinky, byla to myšlenka, která se protlačila skrze všechny clony lektvarem kolem mysli vystavěné a promítla se do snu. Byly to jen útržky pocitů. Bolest, ponížení, prázdnota, pláč, křik, vana. Zase bolest, silná a potupná. A ta bolest donutila Harryho vzbudit se.

Nechápal to, že by se stával na lektvar imunní? Svět kolem něj byl trochu mlžný a když se Harry štípl, necítil bolest. Zopakoval to ještě několikrát, aby se ujistil, že pořád sní. Nemohl snít o něčem jiném? Proč musí být pořád tady?

Vysoukal se z postele a otevřel dveře, viděl Snapa, jak mluví s Malfoyem.

"Ugh, dost nechutná kombinace, sakra." zaklel, sedl si do vzdálenějšího roku místnosti, ale křeslo pod ním zmizelo, takže se posadil na zem. Snape vypadal zuřivě, jako obvykle, no dobře, ještě více než obvykle, zato Malfoy se tvářil pobaveně. Pecka.

Snape něco říkal, ale nebylo mu rozumět, beztak to byly nějaké žvásty, Harry se tím rozhodl nezabývat.

"Co ty tady děláš?" kývnul na Malfoye a po zádech mu přejel mráz, když se muž usmál.

"Lektvar....zdrogovaný...."

"Legrace...Nech ho....nevadí..."

"Hej, Malfuji, na něco sem se tě ptal!"

Harry nevěděl, proč mu Malfoy přišel o tolik nechutnější, než Snape. Možná že na Snapa si už zvykl, ale teď, když se k němu Malfoy blížil s leskem v očích, udělalo se mu opravdu fyzicky nevolno.

"Nech!....Můj dům!...koupelně."

"Co s koupelnou? Co s Malfujem a koupel-ou!" A najednou si Harry vzpomněl. Byl v koupelně ve vaně, když se tam zjevil Malfoy. Usmíval se, asi jako teď, přišel k němu, vzal ho za vlasy a donutil ho přitisknout své rty k němu. Bylo to odporné, Harry se bránil. Malfoy mu hlavou třískl o stěnu, krev padala do vany, bolest byla intenzivní. A pak ho Malfoy držel pod cruciem, což bylo mnohem horší než nejhorší z bolestí, jakou si Harry dokázal představit. Byla to věčnost, než bolest trochu ustoupila. Stejně byl Harry ze svalového vypětí příliš zesláblý, než aby se bránil, než aby vůbec vstal. Tělo jej neposlouchalo, jen děsně bolelo. A Malfoy s kleknul k němu, rozepnul si poklopec a vtlačil se do Harryho zadku! Další vlna bolesti a ponížení! A pak- pak- pak přišel Snape, a seřval Malfoye. "Vymažeme mu pamět a bude jako nový, žádný strach, starý příteli," říkal Lucius. "Trauma nevymažeme, varuju tě, Malfoy, už nikdy bys neměl sahat na něco, co je mé! "Ale tak se hned nerozčiluj, že jsem si půjčil tvoji hračku." "Luciusi, přísahám, že využít jako záminku k tomu, abych opustil dům nemoc svého vlastního syna, to byl ten nejnižší trik, který si kdy udělal." "Účel světí prostředky, drahý Severusi." "Tohle tě příjde draho. Vypadni z mého domu! Harry, podívej se na mě. Harry? Tak, správně. Spravíme to, překryjeme to něčím jiným, nebude to tak zlé, ano? Podívej se na mě, Harry, tak se to nestalo. Slyšíš mě? Bylo to jinak. Zapomeň. Umyj mi záda, slyšíš? Řekl jsem, abys mi umyl záda- tak, vlezu si do vany. Výborně. a teď znova, a naposled. Zapomeň. Pottere, umyjte mi záda."

"Cože? Tys mě- cože? Proč? Ty!" Harry cítil, jak mu po tváři stékají slzy, už si nevšiml, jak Snape vyhodil znova Malfoye z domu, jak se dostal zpátky do postele a jak ho někdo držel v náručí, dokud se nepřestal třást. Dostal další dávku lektvaru, tentokrát uklidňujícího a bezesného, a opravdu usnul. A jak Snape dobře věděl, události, které se odehrály, v Harryho mysli vybledly do podoby snu. Snu, který si Harry sice pamatoval, přesto pro něj to vše nebylo více než pouhým snem.