Pro přátele, 11

Zdravím, moji milý, hlavně nedočkavou Pajku. No dobře, dobře, nový dílek máme tadyyyy! Jen se chci omluvit, vážně nemám moc času a tento stav bude trvat ještě nejméně měsíc, proto nejsem schopná přidávat kapitolky tak rychle, jako na začátku. 

V téhle kapitole nás čeká i kousek ze Severusova pohledu, možná že nám i něco osvětlí :-) Díky posílám jmenovitě Pajce, Abeque a Anonymce.



Další ráno, další nudný den. Snídaně, úklid, oběd, úklid, vyhledávání nějakých nesmyslů v knihách, večeře. Snape nepromluvil, jen se objevil na jídlo a zase zmizel. Harrymu se zastesklo po návštěvě Hermiony. Ale ona za ním přiletěla jen jednou a od té doby... Jistě, třeba to znamená, že ji profesor Brumbál a madam Pomfreyová už uzdravili, ale proč by potom Harryho nehledala? Jako sova jej našla, musí vědět, kde Harry je, ne?

Večer si loknul z nádoby, kterou měl na nočním stolku, a zavřel oči, čekal, než lektvar zabere. Nenáviděl takový život a nenáviděl se za to, že mu to tolik vadí. Měl by být vděčný, ne snad? Jenže není...Není za tenhle hloupý život vděčný ani trochu. Nemá pro koho žít, nemá to smysl. Cítil se osaměle. Rád by si popovídal snad i se Snapem, k čertu, další věc, za kterou se nenáviděl.

Zdálo se, že lektvaru trvá věčnost, než zaúčinkuje. Ale nakonec Harry přece jen usnul. Nicméně ho probudilo vrznutí dveří a zvuk křesla, na které někdo dosedal. Harry se s trhnutím probrala a žmoural do tmy.

Snape v křesle vypadal poněkud strnule, než se zamračil.

"Takže jste neposlechl můj pokyn?"

"Jaký?"

"Trochu zdvořilosti bych ocenil."

"Ach. Jaký, pane?" Harry by se ušklíbl, kdyby to nebylo v přímém rozporu s požadavkem, že má být zdvořilý. Takhle Snapovi podlézat, Ron by se mu za to smál po zbytek života. Pokud by se teda nebál o Hermionu.

"Bezesný lektvar, lahvička je netknutá."

"Lahvička? Ou. Spletl jsem si ji. Myslel jsem, že je ve sklenici."

"A kdy jste jej naposledy viděl ve sklenici?"

"Všechno je jednou poprvé," zamumlal Harry. Nechtěl se s tím strašným člověkem kamarádit, stejně tak ale nechtěl, aby Snape odešel.

"Proč jste přišel?"

"Do toho vám nic není, jistě jsem pro to měl svůj důvod."

"Senilitu?"

Soví křik se ozval vzápětí, výkřik, který Harrymu vyrvával srdce z hrudi. A dnes jakoby byl nějak blíž, než posledně. Harrymu vyskákala při tom zvuku husí kůže všude po těle a i Snape s sebou cuknul.

"Omlouvámseomlouvámsemlouvámse! Budu zdvořilý! Dost už! OMLOUVÁM SE!" Harry se rozkřičel, až se mu podařilo překřičet sovu a zase zavládl klid. Ovšem ne v Harryho mysli.

"Dobrou noc, pane." poslušně vypil správný lektvar, zavřel oči a nehybně ležel. Pokud bude tohle následovat pokaždé, když otevře ústa, je štěstí, že s ním Snape nemluví. Radši se omezí jen na zdvořilé fráze, než aby Hermioně to utrpení zase způsobil.

Snape se zvedl a odešel, zavřel za sebou potichu dveře. Zvuk sovy byl opravdu velmi blízko a Harryho napadla další děsivá myšlenka, kterou opět přebila síla lektvaru. Hluboký spánek opět zametl všechny pocity a myšlenky pod práh.

Severus Snape vešel do své laboratoře, kde na něj čekala hnědá sova a dva mlžné opary. Bylo to působivé kouzlo, které zvládli jen mocní kouzelníci, a Severusovi tuhla bázní krev v žilách, když se s nimi setkal. Poprvé. Teď už to považoval za obtěžující. S povzdechem si sedl na gauč, přesně mezi ty dvě mlhovinky.

"Čemu vděčím za vaši návštěvu, pánové?"

"Chceme znát tvé rozhodnutí, drahý Severusi, čas kvapí a otálení bývá velmi...bolestné, " odpověděl pravý mlžný opar.

"Víš, že tohle pro Harryho není dobré. Co by tomu řekla Lily?" reagoval levý mlžný opar.

"Jak jste si jistě všimli, situaci mám sám ve svých rukou. Nenechám se ovlivnit výhružkama" - podíval se velmi zřetelně na svou pravou stranu - "ani citovou manipulací," dokončil větu s významným pohledem vlevo.

"Budeš litovat každého dne, to ti garantuji!" zasyčel pravý mlžný opar a zmizel.

"Velmi si mě zklamal, můj chlapče." povzdechl si levý mlžný opar a taky zmizel.

"Hej! A co to pitomé bublinové kouzlo?!" zakřičel Severus, ale kromě sovy tam už nebyl nikdo, kdo by mu odpověděl. S povzdechem si opřel hlavu o opěrku a zavřel oči, alespoň na chvíli. Sova netrpělivě zahoukala.

"No jo, už jdu," odpověděl jí a vstal, další probdělá noc plná práce právě začíná.