No vážně, Severusi, dějí se tady divné věci! A vám, komentujícím čtenářům, moc děkuju! :-) Právě kvůli vám je tady další kousek povídky Pro přátele.
„Sednout!“
Harry poslechl, posadil se do nepohodlného křesla v knihovně,
nebo, dle Snapových slov, v obývacím pokoji, a čekal, co se bude dít.
Cítil by se mnohem lépe, kdyby dokázal rozšifrovat Snapovy nálady. Třeba teď,
má vztek? Hlad? Radost? Zácpu? Naprosto nemožné rozeznat.
Snape rázoval místností sem a tam, a Harry poslušně seděl.
Pak se zastavil, otočil se k Harrymu a zhluboka se nadechl.
„Pottere, kdybych po vás chtěl, abyste obrátil hůlku proti
sobě a zabil se, udělal byste to?“
Harrymu přejel mráz po zádech. Tohle po něm Snape přece
nemůže chtít, ne?
„Já-já nevím, pane. Vy-podle vás to mám udělat?“
„Pottere, udělal byste to? A vzpomeňte si, laskavě, co
všechno naše dohoda zahrnovala!“
„Že vždycky musím udělat to, co po mě chcete.“
„Špatně, umíte číst? Mám vám to napsat? Dobrá.“
Snape mávl hůlkou a Harryho zašimralo předloktí. Když se na
něj podíval, oklepal se. Nápis zněl: „Ať bude Severus Snape požadovat cokoli,
budu se mu ZE VŠECH SIL snažit vyhovět.“
Tenhle nápis byl jen připomínkou Harryho stavu, jeho smlouvy,
slibu, čehokoli. Teď Snape nebyl jediným v místnosti, kdo se zavázal
někomu jinému a má poskvrněné předloktí.
„Podívejte se i na svou druhou ruku.“
Harry poslechl, jak jinak. Na pravém předloktí byl nápis:SVŮJ ŽIVOT A SVÉ ZDRAVÍ ZÁMĚRNĚ NEOHROZÍM
„Kdykoli bude můj požadavek v rozporu s nápisem na
vaší pravé ruce, považujte jej za nemožné splnit. Všimněte si, že se máte
snažit ze všech sil, ale to neznamená, že ohrozíte svůj život či zdraví. V tom
případě považujte úkol za nemožný splnit, neboť byste tím porušil můj příkaz, který
máte na pravé ruce. Je vám to konečně jasné, co po vás chci, Pottere, nebo vám
mám na předloktí nakreslit obrázky?“
„Já prostě jen nechci riskovat, přece jen, původním vašim
přáním bylo, abych vám vyhověl. Až poté jste dodal, že si nesmím záměrně
ublížit. Ale já si neubližuju záměrně, prostě mě k tomu donutily okolnosti.
Jak mám vědět, že to ta smlouva mezi námi dobře chápe, když ani já sám tomu
nerozumím?“
„Pottere, nebudete si prostě ubližovat, a když by můj příkaz vedl k vašemu zranění,
neposlechnete jej. Tohle je bez diskuze!“
„Ano, pane.“
„Neohrozíte své zdraví a život?“
„Pokusím se o tom, pane.“
Harry hleděl do země, ne proto, že by potřeboval přemýšlet. On
byl rozhodnut. Už dávno se rozhodl, že pro své přátele udělá cokoli. A
pochopil, že smlouva, kterou uzavřeli, je nad jeho i nad Snapovým přáním.
Hlavní je tedy dodržovat její podmínky. Jen tak může být zaručeno, že Hermiona
s Ronem budou v pořádku.
Snape ještě chvíli stál před Harrym. Pak mu zmizel ze zorného
pole. A pak se zase vrátil. A opět odešel. A ještě jednou se vrátil. Harry se
na něj podíval, vypadalo to, že by chtěl Snape něco říct. Střetl se s Harryho
pohledem, chvíli jej podržel, mezi obočím se mu objevila rýha. A pak se prudce
otočil a odešel, dveře za ním hlasitě třískly.
Divné. Harry si vzal svůj seznam práce, kterou měl na
dnešek. Líbil se mu pocit, že když něco splní, může to odškrtnout. A tak se
pustil do úklidu. V kuchyni měl na stole položený návod na vaření
boloňských špaget. Konečně návod! Teď si byl díky tomu jistější, a i když
konečný výsledek nebyl nějak excelentní, Snape svou porci snědl, stejně tak
Harry.
Večer se Harry osprchoval a lehnul si. Vedle postele měl
lahvičku s lektvarem, kterou chtěl původně ignorovat. Jenže nemohl, Snape
mu přece dříve řekl, že bude brát bezesný spánek. A kdyby jeho příkaz ignoroval-podíval
se na své předloktí- ano, tak by se mu nesnažil ze všech sil vyhovět. Vypil
nevábný lektvar a lehnul si, čekal, než zabere.
Nejde o to, že by život tady byl nějak náročný. Jen je svojí
všedností znepokojující a nudný. Snapa potkává třikrát denně, a přece spolu u
jídla nepromluví. Práci dostane zadanou písemně a celý den dělá, co mu bylo
řečeno. Nic zábavného, žádný čas na odpočinek, relax, něco, co by měl rád, a
přesto žádné úporné mučení. Nuda. Jako u Dursleyových.
Vlastně, ne všechno je jako u nich. Je tady pár věcí, které
Harrymu vrtaly hlavou. Třeba co to bylo za oponu a proč se tam nesmí nikdy
podívat? Bude někdy zase volný? A co ty podivné bublinky a hlasy kolem Snapa? A
proč se mu dělá špatně z představy, že vejde do velké koupelny? Protože
mýt Snapa, dobře, je to hnusné, ale Harry neměl strach ze Snapa, měl strach z koupelny
samotné, dokonce z té jedné, konkrétní, a
to je velmi, velmi podivné. A ať už byla poslední Harryho myšlenka
jakákoli, mohl by vám o ní mohl říct jednu věc. Když jej napadla, k smrti se
vyděsil. Ale poslední myšlenku po požití bezesného spánku si nikdy nezapamatujete.
A tak ať už to bylo cokoli, Harry se propadl do bezesné noci a ráno se vzbudí
zase klidný, bez oné myšlenky, která mu na moment zastavila krev v žilách.
jůůů začíná to být vážně zajímavé. Severus je dojemný, jak se snaží Harryho udržet naživu před ním samotným haha :-D normálně bych mu za to gesto s nápisy vlepila pusu :-D moc se těším na další díl!!!!
OdpovědětVymazatNoooo myslím, že to tady bude ještě hodně zajímavé, co že byla Harryho poslední myšlenka před spaním? Dost by mě zajímalo co chtěl Severus Harrymu říct když furt tak zběsile přecházel po pokoji? Hmmmm... těším se na další díl, doufám, že bude opět plný překvapení :-) Taky by mě zajímalo co jsou ty bubliny že by byl Severus schizofrenik? :-D Abequa
OdpovědětVymazatTeda, všechno, nad čím si lámu hlavu, jsi krásně shrnula v posledním odstavci :-D. A navíc jednu záhadu přidala. Moc se těším na pokračování a postupné odkrývání, co se to tam vlastně děje.
OdpovědětVymazatA Snape je fakt kouzelný, jak chrání Harryho před sebou samým!
Nenech nás čekat dlouho Brokolice :-).
Aj, tohle je opravdu podivný a znepokojující příběh.
OdpovědětVymazatProfesor