Pro přátele, 10

No vážně, Severusi, dějí se tady divné věci! A vám, komentujícím čtenářům, moc děkuju! :-) Právě kvůli vám je tady další kousek povídky Pro přátele.

„Sednout!“

Harry poslechl, posadil se do nepohodlného křesla v knihovně, nebo, dle Snapových slov, v obývacím pokoji, a čekal, co se bude dít. Cítil by se mnohem lépe, kdyby dokázal rozšifrovat Snapovy nálady. Třeba teď, má vztek? Hlad? Radost? Zácpu? Naprosto nemožné rozeznat.

Snape rázoval místností sem a tam, a Harry poslušně seděl. Pak se zastavil, otočil se k Harrymu a zhluboka se nadechl.

„Pottere, kdybych po vás chtěl, abyste obrátil hůlku proti sobě a zabil se, udělal byste to?“

Harrymu přejel mráz po zádech. Tohle po něm Snape přece nemůže chtít, ne?

„Já-já nevím, pane. Vy-podle vás to mám udělat?“

„Pottere, udělal byste to? A vzpomeňte si, laskavě, co všechno naše dohoda zahrnovala!“

„Že vždycky musím udělat to, co po mě chcete.“

„Špatně, umíte číst? Mám vám to napsat? Dobrá.“

Snape mávl hůlkou a Harryho zašimralo předloktí. Když se na něj podíval, oklepal se. Nápis zněl: „Ať bude Severus Snape požadovat cokoli, budu se mu ZE VŠECH SIL snažit vyhovět.“

Tenhle nápis byl jen připomínkou Harryho stavu, jeho smlouvy, slibu, čehokoli. Teď Snape nebyl jediným v místnosti, kdo se zavázal někomu jinému a má poskvrněné předloktí.

„Podívejte se i na svou druhou ruku.“

Harry poslechl, jak jinak. Na pravém předloktí byl nápis:SVŮJ ŽIVOT A SVÉ ZDRAVÍ ZÁMĚRNĚ NEOHROZÍM

„Kdykoli bude můj požadavek v rozporu s nápisem na vaší pravé ruce, považujte jej za nemožné splnit. Všimněte si, že se máte snažit ze všech sil, ale to neznamená, že ohrozíte svůj život či zdraví. V tom případě považujte úkol za nemožný splnit, neboť byste tím porušil můj příkaz, který máte na pravé ruce. Je vám to konečně jasné, co po vás chci, Pottere, nebo vám mám na předloktí nakreslit obrázky?“

„Já prostě jen nechci riskovat, přece jen, původním vašim přáním bylo, abych vám vyhověl. Až poté jste dodal, že si nesmím záměrně ublížit. Ale já si neubližuju záměrně, prostě mě k tomu donutily okolnosti. Jak mám vědět, že to ta smlouva mezi námi dobře chápe, když ani já sám tomu nerozumím?“

„Pottere, nebudete si prostě ubližovat, a když  by můj příkaz vedl k vašemu zranění, neposlechnete jej. Tohle je bez diskuze!“

„Ano, pane.“

„Neohrozíte své zdraví a život?“

„Pokusím se o tom, pane.“

Harry hleděl do země, ne proto, že by potřeboval přemýšlet. On byl rozhodnut. Už dávno se rozhodl, že pro své přátele udělá cokoli. A pochopil, že smlouva, kterou uzavřeli, je nad jeho i nad Snapovým přáním. Hlavní je tedy dodržovat její podmínky. Jen tak může být zaručeno, že Hermiona s Ronem budou v pořádku.

Snape ještě chvíli stál před Harrym. Pak mu zmizel ze zorného pole. A pak se zase vrátil. A opět odešel. A ještě jednou se vrátil. Harry se na něj podíval, vypadalo to, že by chtěl Snape něco říct. Střetl se s Harryho pohledem, chvíli jej podržel, mezi obočím se mu objevila rýha. A pak se prudce otočil a odešel, dveře za ním hlasitě třískly.

Divné. Harry si vzal svůj seznam práce, kterou měl na dnešek. Líbil se mu pocit, že když něco splní, může to odškrtnout. A tak se pustil do úklidu. V kuchyni měl na stole položený návod na vaření boloňských špaget. Konečně návod! Teď si byl díky tomu jistější, a i když konečný výsledek nebyl nějak excelentní, Snape svou porci snědl, stejně tak Harry.

Večer se Harry osprchoval a lehnul si. Vedle postele měl lahvičku s lektvarem, kterou chtěl původně ignorovat. Jenže nemohl, Snape mu přece dříve řekl, že bude brát bezesný spánek. A kdyby jeho příkaz ignoroval-podíval se na své předloktí- ano, tak by se mu nesnažil ze všech sil vyhovět. Vypil nevábný lektvar a lehnul si, čekal, než zabere.

Nejde o to, že by život tady byl nějak náročný. Jen je svojí všedností znepokojující a nudný. Snapa potkává třikrát denně, a přece spolu u jídla nepromluví. Práci dostane zadanou písemně a celý den dělá, co mu bylo řečeno. Nic zábavného, žádný čas na odpočinek, relax, něco, co by měl rád, a přesto žádné úporné mučení. Nuda. Jako u Dursleyových.

Vlastně, ne všechno je jako u nich. Je tady pár věcí, které Harrymu vrtaly hlavou. Třeba co to bylo za oponu a proč se tam nesmí nikdy podívat? Bude někdy zase volný? A co ty podivné bublinky a hlasy kolem Snapa? A proč se mu dělá špatně z představy, že vejde do velké koupelny? Protože mýt Snapa, dobře, je to hnusné, ale Harry neměl strach ze Snapa, měl strach z koupelny samotné, dokonce z té jedné, konkrétní, a  to je velmi, velmi podivné. A ať už byla poslední Harryho myšlenka jakákoli, mohl by vám o ní mohl říct jednu věc. Když jej napadla, k smrti se vyděsil. Ale poslední myšlenku po požití bezesného spánku si nikdy nezapamatujete. A tak ať už to bylo cokoli, Harry se propadl do bezesné noci a ráno se vzbudí zase klidný, bez oné myšlenky, která mu na moment zastavila krev v žilách.