Pro přátele 2

Harry pomalu otevřel oči. Rád by na ošetřovně zůstal navždy ležet a předstíral by nepřítomnost, kdyby jej netížil silný pocit viny. Myslel si, že jeho plán je geniální. Nebylo co ztratit, teda, jasně, Harry mohl přijít o život, když se šel vydat Voldemortovi, ale kromě této nepodstatné drobnosti to bylo dokonalé. Dokud se do toho nepřipletl někdo jiný. Někdo důležitý. První Harryho kamarádka. Harry vzdychl a posadil se na posteli, čímž přivolal madam Pomfreyovou, diagnostické kouzlo a tuny léčivých lektvarů.

„Nic mi není, madam.“ Pokus protestovat byl zaražen nesouhlasným pohledem ošetřovatelky.

„Pane Pottere, právě jste přežil ve svých patnácti letech souboj s jedním ze dvou nejsilnějších kouzelníků naší doby, souboj na život a na smrt. Byla proti vám použita smrtelná kletba, a chcete mi tvrdit,že-

„Smrtelná kletba? Ale já-nepamatuju si, že by ji Voldemort použil.“

Madam Pmfreyová sice s sebou při zmíňce jména netrhla, ale nadšeně taky nevypadala, Harry se díky tomu cítil zase o trochu provinileji. Měl by hledat Hermionu a ne tady jen tak ležet a nechat se obskakovat, když je zdravý.

„V černé magii, pane Pottere,“  Harry překvapením zalapal po dechu, když se nenáviděný muž v černém přiblížil až k němu, „existuje více než jedna kletba, po které zemřete. Většina z nich ovšem není tak milosrdných, jako ta, se kterou jste již jednou měl tu čest.“

Ledově studená ruka mistra lektvarů se dotkla Harryho jizvy na potvrzení svých slov, než se syknutím ruku stáhl. Jasně, Harry věděl, že se celkově vyhýbá dotekům, ale tvářit se, jakoby mu dotknutí se Harryho způsobilo fyzickou bolest, to je snad trochu přehnané.

Harry zatnul ruce v pěst, pokoušel se udržet svůj hněv. Ne tady, nemůže napadnout svého učitele na ošetřovně v Bradavicích, ať už je to jakkoli velký bastard. A zbabělec.

„Jak můžete? Jak se můžete opovážit mi dávat rádoby rady? Sám jste neudělal nic, jen se díval. A těšil se, až se dostanete na řadu. Až budete moct zaútočit na Chlapce-který-přežil. Tak proč to neuděláte? Zabijte mě, vídáte mě každý den. Proč s tím neskoncujete? Voldemort vás jistě odmění. Máte takový strach z ředitele?“

„Hlupáku! Temný Pán by mě zabil, pokud bych mu vzal to potěšení a skoncoval s vaším životem sám.“

„Tak mě k němu vezměte, nebudu se bránit.“ Harry se snažil působit odhodlaně, protože jestli má Hermionu hledat, bude nejlepší začít na místě, kde ji viděl naposledy. A to bylo v souboji s Voldemortem. Alespoň k něčemu by Snape byl.

„Vaše neustálé nutkání připravit se  život by mělo být bráno mnohem vážněji, tohle není hrdinství, tohle je psychická porucha.“ Snape se ušklíbl a vytáhl malinký ostrý nožík. Vypadal spíše jako skalpel, co Harry kdysi viděl v televizi. Používali to doktoři na operace, dalo se jím snadno proříznout lidskou kůži, což Harrymu zrovna dvakrát neulevilo.

„Co- c chcete? Ne! Nechte mě!“

Harry bojoval jen chvilku, než ho zašeptané kouzlo zbavilo možnosti pohybu. Pan Snape prořízl kůži na Harryho ukazováčku a malíčku a vniklé kapky krve odebral zvlášť do malých ampulek. Přesunul se k nohám postele a Harry ucítil průřez na palcích nohou. Tohle bylo špatné. Když kouzelník chce vaši krev, a ještě k tomu z určených míst, je to děsivé. Asi ji neodebírá proto, aby zjistil, jestli Harrymu nic není. Ode dveří se zvalo „Finite“ a Snape byl v tahu. A Harry byl bledý jako stěna. Jakoby mu vzal všechnu u krev a ne jen pár kapek.  Super, kdoví, koho s jeho krví teď zabije. Sám přece když přišel říkal, jak černá magie dovoluje zabít mnoha způsoby. Ojé, vaří s jeho krví nějaký děsivý lektvar a ten pak Harrymu ráno přidá do džusu. Ron! Co když mu to Snape podá dříve, než ho Harry stihne varovat!

Rychle se vymotal z přikrývek a utekl z ošetřovny dříve, než se madam Pomfreyová vrátí. Doběhl do věže, hovory v místnosti rázem utichly.

„Rone?!“ Harry si nevšímal studentů, kteří na něj hleděli, rychle běžel do ložnice, kde stále ležel jeh kamarád.

„Rone, vzbuď se, vzbuď se, vzbuď se!“

„Neee, Harry, nech mě ještě chvíli…“

Ron se zavrtěl a Harry přemýšlel o kýblu studené vody. Nebylo to zrovna nejpřátelštější probuzení, ale bylo by to s Ronem nejrychlejší a on neměl času nazbyt. Co nevidět si někdo všimne, že chybí na ošetřovně, nebo Snapovi dojde, že všechny varuje, prostě…nemohl riskovat. Nakonec ale studená voda nebyla potřeba. Ron otevřel oči dokořán a posadil se.

„Harry! Cos vyváděl! Jsi v pořádku? Co tě to napadlo, jít do zakázaného lesa sám? Proč?“

Harry se zastyděl, když mu došlo, že jeho kamarád si dělal starosti.

„Chtěl jsem na tebe počkat na ošetřovně, ale znáš madam Pomfreyovou, vyhodila mě jen co jsem se dostal ke dveřím. Proč si tam šel sám, a večer, proč si nám s Hermionou něco neřekl?“

„Rone, já…Hermiona…Uch.“ Harry nevěděl, jak to má kamarádovi říct, a když slyšel zašeptané 

„Harry a Hermina, slyšel jsi to? Hermiona Rona podváděla s ním!“, došlo mu, že tohle není nejbezpečnější místo na rozhovor. Ron to slyšel taky podle toho, jak mu zrudnul obličej. Ajeje.

„Harry? Hermiona a ty co?“ Jeho hlas byl klidný a pevný a to bylo vážně, vážně děsivé.

„Hermiona se ztratila.“

„Cože? Jak se mohla ztratit? Hermiona si poradí v každé situaci a rozhodně by nezabloudila, určitě zná tak tucet kouzel na určení směru!“

„Rone, vážně. Pojď se mnou, tady ti to celé nemůžu říct.“

Harry čekal, až se Ron oblékne, když mu došlo, že sám stoji v nemocničním pyžamu. Rychle se taky převlékl, než se otočil zpátky do zbytku ložnice. Všechny postele byly zatažené, kromě Nevillovy.

„Neville, a vy ostatní, co jste vzhůru, slyšeli jste, že se Hermiona ztratila. A…no, dávejte si pozor na to, co pijete, pokud vám bude dýňový džus vonět zvláštně, nechte ho radši zmizet nebo ho vylejte, opravdu. Neriskujte, víte, jaká je doba.“

Harryho řeč neměla valného úspěchu podle dušeného smíchu, co se ozýval za závěsy. Idioti. Jen Neville se tvářil vystrašeně. Ron už byl oblečený a čekal, tak se Harry rozhodl nechat to tak. Proč by Snape zabíjel jeho spolužáky, žejo? Bezvýznamné. Pokud chce Harryho trápit, tak ten lektvar vaří pro něj, nebo v horším případě pro Rona. Našli prázdnou třídu a sedli si na židle. Harry se zhluboka nadechl, aby Ronovi vysvětlil, proč šel do zakázaného lesa.

Pro přátele, 22. 10.