Zázračné ruce II

VAROVÁNÍ: Napsáno pro Anonymku SS jako pokračování její povídky: http://www.anonymkass.estranky.cz/clanky/jednorazovky/zazracne-ruce.html, takže je to dost ujeté :D

Žánr: parodie

Harry přišel večer ke Snapovi, jak byli domluveni. Na tváři široký úsměv, nemohl se dočkat. Už jen při představě toho, co se bude dít, mu penis v kalhotách poskočil. Zbytek dne se prostě nedalo myslet na nic jiného. Když ho vzal Severus do úst, byla to bouře vášně a chtíče a neexistovalo nic důležitějšího než najít uspokojení. A když opojení odeznělo, stačil jen pouhý dotek a oba byli opět plně vzrušení. Když Harry vstoupil, Severus se tvářil jako bouřková mračna. To Harryho trochu zaskočilo. Jen tak nepatrně s sebou cuknul. Malinko. Tak, že si vykřivil krk do nepřirozené polohy a nešlo to dát zpátky. Jen tak mimochodem, bolelo to jako čert.

„Severusi, pomoc!“

Snape poskočil a rozhlídl se po místnosti. Merline, idiotský kluk. Není slušné vejít k někomu do bytu a zůstat neviditelný. Vážně, mudlovské ké děti neměly prostě vychování. Někdy Severus přemýšlel, co je v těch mudlovských školách učí. Nesundat si neviditelný plášť. Snape zavrčel a přiblížil se k místu, odkud tušil Harryho. Jednak dokázal občas vidět nenápadný a jemný obrys pláště, jednak Harry křičel jako by ho pronásledovalo stádo splašených létajících ptakopysků. Takže Severus ten směr celkem dobře trefil.

„Rameno, krk, krk, můj krk!“

„Uklidněte se, Pottere!“ Severus šmátral do prázdna, nějak nemohl ten neviditelný plášť nahmatat a začínal si pomalu ale jistě připadat jako idiot.

„Sundejte plášť a ukažte mi, co se stalo. Nemusíte křičet, proboha!“

Harrymu se podařilo nějak částečně vyprostit zpod pláště, ale za moment toho litoval. Snape popadl jeho hlavu oběma rukama a prudce ji narovnal do normální polohy. Několik kostí křuplo. Snape se ušklíbl, vzal si do ruky hůlku a spravil Harrymu zlomeniny.

„Uch, díky. Takže, kde jsme to skončili?“

„Myslíte před lámáním kostí? Doufám, že jste mě měl v plánu pozdravit.“

„Ahoj. A dál?“

Severus se postavil k Harrymu tak blízko, jak jen to bylo fyzicky možné, aniž by se vzájemně dotýkali.

„Pak jste plánoval rozepnout mi plášť, kabátec a košili.“ zašeptal Snape. 

„Ne, to jsem vlastně neplánoval. Chtěl jsem udělat tohle.“ řekl Harry a prudce škubnul profesorovým pláštěm. Očekával, že se knoflíky rozletí na všechny strany, jenže byly přišité pevněji, než předpokládal. Snad magií? Určitě to nebylo tím, že by Harry neměl dost síly, to rozhodně ne. Snape měl prostě speciální magicky upravené oblečení. Jeje. Trochu začal modrat v obličeji, takže Harry plášť pustil z pevného sevření a Snape zalapal po dechu.

„Fajn, váš plán byl taky celkem dobrý.“ řekl Harry a začal knoflíky odepínat. Hezky pomalu, jeden po druhém.

Tohle bude trvat celou věčnost. Že bych se na to vykašlal a sundal mu jenom kalhoty?

Snape ještě trochu lapal vzduch, ale už byl schopen mluvit. S delšími přestávkami pro nadechnutí.

„Pottere- fuuu – držte se – fuuu, fuuu – pokynů. Vždy. Fůůů.“

Harry se zašklebil a pokračoval v rozepínání knoflíků.

„Merline, tohle děláte každé ráno? V kolik vstáváte?“

„V pět.“

„Kvůli knoflíkům? Jste normální?“

„Pottere, přestaňte se chovat jako drzý spratek a pospěšte si, jinak vaše ústa zaměstnám jinak.“ Vyhrožoval teď už konečně normálně dýchající Snape.

O půl hodiny později.

„A pak jste mě chtěl políbit a hryznout mě do ucha.“

Harry se zasmál a učinil dle Snapova přání. Jen všechno trochu vylepšil tím, že přitom položil své zázračné ruce na Snapovy půlky. Severus zase zalapal po dechu, ale tentokrát ne kvůli tomu, že by byl škrcen. Harry to vzal jako povzbuzení a začal sundávat jeho kalhoty. Na kterých byly zase knoflíky!

Sakra, příště si beru nůžky. Kdo má mít na tohle nervy?

Druhý den u snídaně se Snape usmíval. Brumbál z toho dostal infarkt, a tak teď ležel na ošetřovně. Byl to přece jen už starší člověk a na takový šok nebylo jeho srdce připraveno. Madam Pomfreyová ho zachránila a vynadala Severusovi, že by neměl lidi kolem sebe děsit přívětivostí, a ať se zase začne tvářit normálně děsivě, jakoby mu do vlasů kálela veverka, zatímco je nucen žvýkat citrón se solí bez tequily. A to vše se Severusovi povedlo ještě před ranním šálkem kávy!

Pak se ale stalo něco, co Severusovu náladu zkazilo. To něco byla Harryho ruka, která se při nabírání palačinky jakoby nechtěně dotkla ruky Weasleyho. Ronovy oči se šokem široce otevřely a chlapec zčervenal tak, že nešlo poznat, kde končí jeho vlasy a začíná obličej. Když to Severus viděl, mrštil šálkem s kávou o protější stěnu a vyrobil tak miliony drobných střepů. Střípky zasáhly Minervu a Sibylu, ženy se omluvily a odebraly na ošetřovnu. Ne, že by si jich někdo všímal. Ty dvě byly všem ukradené. Jen Severus si jich všiml, protože mu slepá Sibyla šlápla na plášť, který měl dokonale rozprostřený na zemi a totálně tak zničila jeho image. Vážně, deset minut ho musel rovnat, aby byly ty záhyby kolem nohou židle ve stejné vzdálenosti. A pak? Trelawneyová si prostě projde kolem a klidně všechno zničí. Určitě si krve na sobě nevšimla, Minerva jí to musela říct. Vždyť ta ženská nevidí na krok!

Každý večer se scházeli. Harry a Severus. Obvykle se pohádali a pak pomilovali. Pak se pohádali znovu a pomilovali ještě jednou, na usmířenou. Harry dělal svýma rukama neskutečné věci a Severus mu dovolil to, co nikomu jinému. Když Harryho ruce masírovaly Severusův zadek, nechal Harryho prsty proniknout hluboko do jeho těla. Když mu Zázračnýma rukama Harry podráždil prostatu, Severus zažil tak silný orgasmus, že si ani nevšiml, kdy Harry vstoupil do něj a ošukal ho.

Harryho schopnosti byly neuvěřitelné. Vše šlo dobře až do doby, kdy na dveře Bradavic zaklepal Voldemort. Ano, nikdo ten vtip Temného Pána moc nepochopil, a už vůbec nikdo nepochopil Brumbála, který mu přišel otevřít bránu a zeptal se, jak mu může pomoci.

„Přišel jsem za panem Potterem, jestli mohu? Máme spolu jisté, hmmm, nevyřešené záležitosti.“

„Obávám se, pane Riddle, že pro všechny nemám dost čaje.“ Brumbál zajiskřil očima tak, jak to umí jen on a Voldemort se usmál v dravčím úsměvu, protože jako koala se smát neuměl. „Přinesl jsem vlastní, jestli to nevadí. Sám můžete ochutnat. Jsou to nadrcené citrónové dropsy, vyráběno na zakázku!“ Albus převzal dar z Voldemortových rukou, zcela zaujat, a  pozval jej i smrtijedy dále. Smrtijedi se vesele rozeběhli po famfrpálovém hřišti, Lucius Malfoy začal organizovat přátelský famrfpálový zápas a vybíral si členy do svého týmu. Voldemort se podíval na Albuse a pokrčil rameny, Albus jen zatřásl nad vždy tak hravými smrtijedy hlavou a ukázal Voldemortovi cestu do ředitelny. Ne, že by ji Voldemort neznal, ale byla to slušnost, byl to přece host!

„Pan Potter je momentálně zaneprázdněn, ale hned co vytáhne z pusy penis profesora Snapa, dorazí. Co si zatím dáme, k tomu čaji? Citrónový drops?“

„Ano, velmi rád, děkuji.“ Voldemort se zakřenil nad sladkohořkou chutí citrónové pochoutky a pokračoval ve zdvořilé konverzaci s ředitelem. Za deset minut přišel do ředitelny rozcuchaný Harry. Pod neviditelným pláštěm byl skrytý Severus. Ne že by se chtěl tak nutně před Voldemortem skrývat, jen neměl čas zapínat svých 1254 knoflíčků, takže to vyřešili takto. Navíc, stejně by je museli za chvíli znovu rozepínat.

„Á, Harry, jak milé, že se k nám připojíš! Citrónový čaj?“ Zamrkal Brumbál a podával Harrymu šálek. Harry stál trochu zkameněle, v obrazném slova smyslu. Vedl něj stál neviditelný Severus, doslova. Alespoň to si myslel, dokud Albus neprošel kolem a nepoplácal jej po rameni, čímž potvrdil podezření všech, a totiž že je schopen vidět skrz neviditelný plášť. Severus si jednou rukou držel plášť a druhou si zakryl přirození. Mohl si oblíct aspoň spodky, pravda?

„Pane řediteli, Voldemorte? Ehm, asi sem něco špatně pochopil, ale posledních pár let jsem se tak nějak připravoval na to, že vás mám zabít.“ Harry se posadil na gauč a položil nechutný čaj na stolek.

„Ty děti. Někdy se mi zdá, že ze svých her nikdy nedospějí. Famfrpál a vraždy jsou jediné, na co myslí, vždyť se na ně podívejte.“ Voldemort pokynul rukou k oknu, ze kterého šlo vidět na hřiště. Tým Luciuse nejspíš vyhrál, alespoň podle oslavného tanečku, který Lucius právě předváděl. Smrtijedi jej přátelsky povzbuzovali a zatleskali po krátké baletná vsuvce, na kteoru si Lucius přeměnil i speciální kostým. Tohle Severus nevydržel a prudce si stáhl neviditelný plášť tak, aby mu byla vidět hlava.

„Tak počkat. Oni si šli hrát a mě neřekli? Proč jako?!? To není fér! Proč mě nikdy neberete s sebou!!!“

„Severusi, jsi dvojitý agent, donášíš na mě Brumbálovi, nemůžeme tě brát všude, chápeš? Jestli chceš, můžeš si s nimi zahrát další hru po svačině.“ vysvětlil Voldemort. Harry poplácal neviditelné Severusovo rameno. Díky jeho rukám se Severusův penis zase postavil a protáhl do plné velikosti. Voldemort zvedl nadočnicové oblouky (neměl obočí). „Velmi působivé, Severusi, tohle bych do tebe neřekl.“

„Do prdele, je tady v tomhle hradě alespoň někdo kdo chápe podstatu neviditelného pláště a NEVIDÍ, co je pod ním?“ zakřičel Severus a přirození si zakryl oběma rukama, takže mu plášť spadl z ramen a zakrýval jen jeho nohy. Teda, před Harryho očima, vůči ostatním v místnosti byl absolutně neúčinný.

Bez klepání rázně napochodoval do místnosti Lucius, elegantně se posadil na židli vedle svého Pána a usmál se na něj. „Vyhráli jsme o 150, můj Pane.“

„Výborně, Luciusi, 150 mudlů na hraní je vašich.“ řekl Vodemort a Lucius poklekl, políbil mu lem hábitu a otočil se k odchodu. Cestou hodil pohled po Severusovi. „Nic moc, Severusi, už jsem viděl lepší.“ řekl a odcházel, Severus otevřel pusu, aby se začal bránit, ale Harry se obával, co by z něj vylezlo, a překryl mu pusu rukou. Severusův penis se vymrštil jako na povel a Luciusův překvapený pohled mluvil za vše.¨

„Víte, tohle je to, co jsem měl na mysli. Vraždíte a mučíte mudly, tak vás mám zabít, ne?“ Harry se zmateně díval na Voldemorta i Brumbála. Ředitel byl v rauši z čaje, takže jeho oči jiskřily zfetovaností, Voldemort se shovívavě usmál.

„Harry, to přece není tvá starost. Co se děje mezi mnou a mudly nech mezi námi, s tebou sem naplánoval uzavřít mír.“

Voldemort natáhl ruku v přátelském gestu a Harry se asi na dvě sekundy zamyslel, což bylo nejdéle v jeho životě.

„Okej, já to beru. Vy nezavraždíte mě, já nezavraždím vás.“ Harry Voldemortovi podal ruku. Tváře Temného Pána se zbarvily do červena, což se k jeho celkově hadímu a studenokrevnému vzhledu příliš nehodilo. Olízl si neexistující rty a jemně si upravil těsné kalhoty. Snapovy oči se zatemnily hněvem.

„Já tě zabiju, hajzle!!!!“

A tak se i stalo.

„Severusi? Myslím, že si musíme promluvit. Jsi přehnaně žárlivý.“

Severus pustil Voldemortův krk a prázdné tělo bez života se zhroutilo k zemi. „Harry, já prostě nesnesu, aby se někdo vzrušoval díky tobě! A navíc, tohle byl jen Temný Pán, ten měl stejně v originále zemřít, tak o co jde?“

Harry se podíval na Albuse, který na ně pohrozil prstem. „Ale to mrtvé tělo si uklidíte, nechci tady zas mít půl století zápach, jako když jsem zabil Grindelwalda.“

„Jistě, Albusi, hned zítra to uklidím.“ slíbil Severus a Harry protočil oči.

„Takže, kde jste to skončili? Harry chtěl Severuse políbit a kousnout do ucha, nebo už strkal prsty do tvého pozadí, Severusi?“ zamrkal Albus, pohodlně se usadil a vzal si citrónové dropsy v kornoutu místo popcornu. Tohle bude ještě zajímavé…