Deset velkých tlustočervů

Pokračování malých tlustočervů. Děkuju Ilay, naší milé betičce :-) 
A přeju hezké čtení. 
 A jestli chcete, ať píšem, tak taky piště. Komenty. 

 Varování: 15+

Žánr: komedie


https://www.youtube.com/watch?v=o_oOoNyQed0

"Harry, míchej ten lektvar více odspoda, nesmí se připálit."

"Ano, pane."

Harry přikývl a pokračoval v míchání. Ani si nevšiml, jak se to stalo, ale najednou už nebyly jeho tresty utrpením. Byl to čas strávený experimentováním, zkoumáním a zajímavými rozhovory. Postupně dostával zodpovědnější úkoly, až najednou, jednoho dne, byly lektvary zábavné.

"Dones mi ty myší mozečky."

Harry se ušklíbl, byl rád, že ty nechutnosti konečně dělali jiní a on sám dělal jen zajímavější věci. Chápal, proč Snape zadával tolik trestů. Takhle měl vždy po ruce čerstvě připravené suroviny. A Snape jich měl skutečně velkou spotřebu. Když k němu Harry přišel, byl Snape buď skloněný nad pergameny nebo nad kotlíkem.

Myší mozečky byly na nejvyšší polici, Harry si musel přisunout židli. Měl patnáct a přitom nebyl vyšší než někteří třináctiletí spolužáci! To bylo vážně k vzteku!

"Mozečky, hned!" zakřičel Snape, soustředěný nad kotlíkem, blížili se k vrcholné a krizové části experimentu.

Harry na židli musel ještě trochu povyskočit. Trochu se zakymácela, ale zůstala stát. Musel to udělat znovu, napodruhé už skleničku s mozečky držel v rukou. A nerozbil přitom skoro nic! Až na takových 50 lahviček a 200 ampulek. Vlastně to Harrymu připomnělo domino, které měli ve škole. Jedna ampulka narazila na druhou, ta na třetí…Jejda, nevadí, že to trochu dýmí?

„Pottere!!!“

Harry seskočil ze židle a běžel ke Snapovi. Už měl napřáhnutou ruku a netrpělivě mumlal. Slyšel své jméno a slova „pitomý“ aVrazil mu sklenici do otevřené ruky a Snape obsah vsypal do kotlíku. Chvíli bublající lektvar sledoval, než se otočil k Harrymu.

"Jakou ingredienci jsem po tobě chtěl?"

"Mozečky."

"Ano. A čí mozečky?"

"Myší mozečky."

"Ne, to jsem neřekl. Chtěl jsem KRYSÍ mozečky. Pottere, ta vaše nepozornost nás právě stála pět hodin práce. A k čemu? Naprosto k ničemu!"

Harry se ušklíbl. Nenáviděl, když se k němu profesor choval jako během vyučování. Normálně, když spolu trávili čas ve sklepení, říkal mu prostě "Harry". Ale když byl naštvaný, vrátil se ke svému profesorskému módu.

"Ne, řekl jste myší mozečky!"

"Vím, co jsem řekl, Pottere, a vím, že posloucháte jen na půl ucha! Kdybyste se alespoň POKUSIL vnímat mě, nebyl by každý váš třetí lektvar k ničemu!"

"Jsem v lektvarech jeden z nejlepších!"

"Do nejlepšího máte hodně daleko. Konkrétně to je vaše lenost, co vám nedovoluje dosáhnout jakéhokoli úspěchu. Prostě se soustřeďte. Nebo snad chci po vašem mozečku, podobnému velikostí mozku brouka, příliš  mnoho?"

"Řekl jste myší mozečky!! Možná že se na vaší paměti projevuje přicházející stáří!" Harry se nemohl udržet, aby nekřičel. A když Snapovy oči bleskly hněvem, věděl, že zasáhl citlivé místo.

"Pottere, já nejsem starý!"

"Mohl byste být mým otcem!"

Snape Harryho chytil za zápěstí a přitáhl si ho velmi blízko k sobě. Bylo to děsivé. Snape nikdy, nikdy Harryho za zápěstí nechytal. Ne od té chvíle před třemi roky, když ho Harry odhodil v záchvatu paniky. I nyní se Harryho dech zrychlil, ale tentokrát by neřekl, že to, co se přes něj valí, je panika. Ústa profesora byla tak blízko, oči blyštivé hněvem byly děsivé i vzrušující a ruka, která držela Harryho zápěstí, vysílala do celého jeho těla elektrizující vlnky. Harry se nemohl pohnout, stál jako přikovaný a styděl se, když jeho penis začal reagovat na tu blízkou přítomnost. Jen doufal, že si toho profesor nevšimne, přece jen, ty vrstvy hábitu a tak...

"Mohl bych být klidně tvým přítelem, milencem, manželem, ale rozhodně NE otcem!"

Harry polkl, ale ani tak nedokázal nic říct. Ta slova byla tak tichá, cítil přitom mužův dech na svých rtech, dýchali stejný kyslík, a kdyby se teď silněji nadechnul, možná by se Snapovy rty přiblížily a dotkly se těch jeho.

Harry se rozhodl, nahnul se a překonal ty milimetry, které je tak neúprosně oddělovaly. Jeho vzrušení se otřelo o profesorovo stehno a Harry do pootevřených úst zasténal. Profesor jej posadil na stůl, který byl v rohu místnosti a strhával z něj oblečení. Vypadal jako posedlý, oči měl zastřené touhou, když Harryho začal líbat na ušní lalůčky a šíji. Za chvilku byl Harry svlečený a Severus si kleknul. Prsty jemně projel po Harryho vztyčeném penisu a pak jej vzal do úst. Harry zasténal a zaklonil hlavu, rukama se zapřel o stůl, na kterém seděl. Poprvé v životě pocítil něco takového a profesor mu věnoval takovou péči, když jej laskal!

Ani jeden z nich si nevšímal stále se ohřívajícího zkaženého růstového lektvaru. A přes Harryho výkřiky nešlo slyšet, jak kapičky z bublajícího kotlíku vylétávají ven a zasahují vedle stojící skleničku s ještě živými tlustočervy.

Poklidně si hovící tlustočervi začali bobtnat. Sklenička s nimi lehce nakřápla a poté se roztrhla. Tlustočervi se za chvilku mačkali na stole. Byl pro mě příliš malý. A tak se rozlezli. Slezli ze stolu, zatímco se stále zvětšovali, někteří prošli dveřmi a dostali se do prostorné chodby Bradavic. A tam dále vesele bobtnali. Jeden tlustočerv zůstal v místnosti a sledoval ty dva. Byl to tlustočerv, takový větší červený slimák, ne, vážně ho nezajímali způsoby lidského potěšení. Spíš přemýšlel, jestli by to nebyla dobrá sváča. Oba mu voněli po pampeliškách.

Severus se podivil nad vlhkostí, která ho obklopila. I Harry se probral ze svého post-orgasmového bezvědomí.

"Co to sakra je?"

Severus hledal svou hůlku, ale ne, neměl ji u sebe. Harry byl stále nahý- no, bylo jen jedno místo, kde by ji mohl mít schovanou a o tom Severus vážně pochyboval. To pod ním připomínalo velký jazyk a hladká svalovina je posouvala do- žaludku? 

"Do prdele, ten lektvar!"

"Profesore, nikdy jsem vás neslyšel klít?" zahihňal se Harry, evidentně ještě nechápal situaci.

"Uvedu vás do situace, pane Pottere. Právě se nacházíme vevnitř přerostlého tlustočerva."

"Cože? Ale to je blbost. Tlustočervi se živí rostlinama, pampeliškama a tak."

"Hm, co jsme to jen dneska dělali? Ráno? Před vyučováním? Můžete mi to připomenout, pane Pottere?"

"Sbírali jsme kytky, ne?"

Všude kolem to nechutně zapáchalo. Vážně odporné. Sliny a žaludeční šťávy je smáčely a museli se snažit se držet alespoň hlavou nad hladinou.

Harry se zazubil.

"Pottere, jestli jste to ještě nepochopil, my dva tady spolu teď nejspíš umřeme. A můžeme se jen modlit, aby způsob naší smrti nebyl zapsán na našich hrobech. Žaludeční šťávy nás budou pomalu rozpouštět, ale nebojte, kyslík nám dojde mnohem dříve.“

"Já se asi zamiloval. Je mi to teď nějak jedno." 

Severus se na Harryho podíval a nemohl se neusmát. Harry, jeho Harry. Zamiloval se. Do něj. Jen si vzpomněl, kolikrát se za ty tři roky proklínal a vzdával se naděje na to, že by někdy od Harryho tahle slova slyšel. Byl si jist, že pro něj nikdy nebude znamenat to, co Harry pro něj. Cítil se jako hnusný pedofil, když toužil po tom být prostě s Harrym. A Harry dospíval taky rychle. Jen se děsil toho dne, kdy se dítě změní v muže a najde si svou lásku. Někoho ze spolužáků. A už nebude mít čas ani chuť trávit čas s profesorem lektvarů. Přijde o Harryho společnost navždy. Dokázal by se vyrovnat s tím, že o něj Harry nikdy nebude stát. Zvládl by se přetvařovat a vypadat, že mu nevadí jeho vztahy s jinými. Ale nikdy by nepřežil to, kdyby Harry zmizel z jeho života. Na to ho prostě až příliš miloval.

A Harry skutečně vyrostl. A neotočil se k Severusovi zády. Vyznal mu lásku v žaludku slimáka. Tohle bylo Severusovo poprvé, ano, poprvé v životě někdo nepřímo řekl, že ho miluje. A dokonce na tak neobvyklém, romantickém místě. I kdyby se Harry k němu otočil zády, i kdyby jej tohle poblouznění přešlo, kvůli tomu, že ta slova slyšel, děkoval za život. A ne, Harry teď nezemře. Teď je jeho a nikdo mu ho nevezme.

Severus si vyhrnul rukávy svého hábitu a protáhl si prsty s neupravenými delšími nehty.

"Takže, Harry, už jsi někdy pitval tlustočerva zevnitř?"