Já vážně nevím, nejdou mi přidávat komentáře. Ráda bych reagovala na to, co mi napíšete, ale prostě to vždycky zmizí. Tak nevím. Ale děkuju vám za ně. Svůj vděk vyjádřím tedy další kapitolkou :-)
Kuchyň Harry uklidil, jak jen nejlépe dovedl. zabralo mu to
celé odpoledne, což bylo skvělé. Celé odpoledne bez Snapa, co chtít jako jeho otrok
víc, že? Došlo mu, že ikdyž Snape nebyl zrovna dvakrát nadšen Harryho
neschopností, přesto jej nepotrestal. Takže, má něco přijít večer? Harry se
oklepal a radši ještě jednou začal drhnout dřevěnou podlahu, jen pro jistotu. Hodiny
na stěně zakukaly, že je čas večeře, když do místnosti s naprostou přesností
vstoupil Snape.
Rozhlédl se s pozvednutým obočím, potom si natáhl bílou
rukavici a projel prstem linku, povrch horních škříněk, stůl, podlahu, dokonce
i vršek dveří. Harry se musel kousnout do tváře, aby se nezačal smát. Byl na
sebe trochu hrdý a líbilo se mu to překvapení, když Snape nemohl najít, co by
mu vytknul. Vážně, jestli byl Harry na něco dobrý, bylo to uklízení. Jasně,
nebyla to jeho nejoblíbenější činnost, ale radost z dobře odvedené práce
ho vždy uklidnila.
„Kde je večeře?“
„Ehm, nevěděl jsem, že chcete, abych vám ji připravil.“
„Dobrá, možná po tom, jak jste se dneska předvedl, bude
lepší, když na vás budu při přípravě jídla dohlížet.“
Harry nervózně přikývl a čekal, co si Snape objedná.
„Tak, zeleninovou polévku.“
Harry se přemístil ke skřínce s jídlem, v duchu ji
poprosil o zeleninu. Zanedlouho již začal vytahovat papriku, rajčata, okurku… a
jeho zápěstí bylo uvězněno v ruce Snapa, který stál za jeho zády, skláněl
se tváří k němu tak, že sám viděl obsah skřínky a dýchal svým velkým nosem
Harrymu a zátylek. Z čehož se Harry mimoděk oklepal.
„Řekl jsem polévku, ne lečo, nebo co to chystáte.“
„No…chtěl jste zeleninu, ne?“
„Do POLÉVKY, prostě, jděte na chvíli stranou, Pottere.“
Harry se přesunul a zboku sledoval Snapa, jak do skřínky
vrátil zeleninu, kterou Harry vytáhl. Zavřel skříň, něco zamumlal a znova ji
otevřel. Začal vytahovat mrkev, celer, cibuli, petržel, hrášek a kukuřici.
Zavřel skřínku a umyl si ruce.
„No tak, Pottere, kde jste? Očistit zeleninu, nakrájet na
kostky.“
Těmhle pokynům Harry dobře rozuměl a už se necítil tak nesvůj.
Tohle by mohl zvládnout. Tak nějak čekal, že Snape si sedne za stůl a bude
prsty bubnovat do ubrusu. Ale on místo toho začal loupat a krájet cibuli.
„A zde, naše kuchařská
šou, ve které vítáme známého lektvaristu a smrtijeda, Severuse Snapa, právě s láskou
krájející zeleninu a pokukující po svém pomocníkovi, zlatém dítěti, kterého
unesl a zotročil svým vlastním důvtipem, Harry Potterovi! STUD!“
Harry i Snape přestali krájet, když se odněkud linul proud
slov.
„Co to bylo?“ zeptal se Harry, když hlas utichl. Podíval se
na Snapa, který v ten okamžik zničil jednu mýdlovou bublinu, co se mu
vznášela nad hlavou.
„Co bylo co, Pottere?“ zeptal se Snape a jakoby nic
pokračoval v krájení.
Mohl o Harrym říkat, že je hloupý, ale v lidech se
Harry vyznat dovedl. A Snape právě lhal. Předstíral, že nic neslyšel, ale nebyl
v předstírání tak dobrý, jak si nejspíš myslel. Harry čistil zeleninu a po
očku sledoval, jestli nedělá Snape zase něco divného či podezřelého. Snape po
něm občas hodil zamračeným pohledem, ale jinak se nevyjadřoval. Polévka byla
díky společnému úsilí a tomu, že Snape urychlil proces vaření kouzle, hotová
brzy.
Vytáhl dva talíře a nabral dvě porce, sedl si za stůl. Harry
stál a žmoulal si rukávy.Přemýšlel, kdo má ještě přijít?
„Nemáte hlad, Pottere?“
Tohle bylo nepříjemné. Jistěže ano, celý den nejedl. Žaludek
měl sevřený, kručení jej přešlo kolem oběda. Hlava ho trochu bolela, znal tenhle
stav. Málo vody a jídla. A Snape se ho ptá, aby se mu jistě vysmál a poslal ho
pryč, nebo bude snad Harry sledovat, jak s hostem jedí? Třeba mu pak Snape
dovolí sníst zbytky!
„Ano, pane. Mám hlad,“ přiznal Harry a doufal, že mu Snape sám
nabídne po večeři sklizení nádobí a zbytku polévky.
„Tak přestaňte zírat na podlahu, sedněte na zadek a jezte!“
zavrčel Snape, ukázal na židli naproti sobě a připravený talíř. Tohle Harry
nečekal a mátlo jej to. Ale radši než nad tím dlouho bádat, rychle se posadil a
začal jíst, dokud si to Snape nerozmyslí. Svůj talíř zachvíli vyprázdnil, Snape s jídlem sotva začal.
„Pottere, nejezte jako neandrtálec, jakobyste snad dva dny
nejedl!“
Harry se ušklíbl, no jistě, ale on opravdu dva dny nejedl.
Nebo víc? Nějak si to nevybavoval. Srovnal si tvář, aby působila neutrálně a
podíval se na Snapa.
„Vy jste nic nejedl?“ Snape odložil lžíci a sledoval
Harryho, on jen přikývl.
„Pokoušíte se snad umřít hlady, Pottere?“
Teď se Harry rozhlížel do stran a nakláněl hlavu na stranu,
zda nezaslechhne soví křik. Nenapadlo ho, že by ho mohla dohoda potrestat za to,
že nejí, ale pokud by to považovala za způsob, jakým se Harry pokouší připravit
o život-
„Neporušil jste dohodu, Pottere, uklidněte se. Jste prostě
jen idiot, jak jinak. Nezakázal jsem vám jíst a předpokládám, že jste zjistil,
na jaké principu tenhle dům funguje. Když řeknete, co byste chtěl k jídlu,
najdete to ve skřínce. Přikazuji vám, abyste jedl nejméně třikrát denně.
Snídani, oběd a večeři připravujete pro sebe i pro mě. Budete-li mít hlad i přes
den, připravujete jídlo jen pro sebe, mě tři hlavní jídla za den stačí. A zdravě,
Pottere, žádné sladkosti, jestli ucítím jen jednu čokoládovou žabku v mém domě,
nepřejte si mě!“
„Poznáte, když poruším dohodu?“
„Ano. Přidejte si polévku, jezte a mlčte. A nehltejte.“
Harry vstal a přidal si jídlo. Neomezený přístup k potravě
mu zvedl náladu. Byl u Snapa druhý den a zatím to vypadalo, že to bude lepší
než u Durslyových. Už jen kvůli tomu jídlu! A za čím by se honil? Stejně
nevěděl, co se svým životem dělat. Voldemorta nebyl schopen porazit, nechtěl se
vrátit mezi lidi, do společnosti. Ano, zase to bylo zbabělé. A neříká, že mu
Ron nechyběl, ale styděl se mu podívat do očí. Tady nemusel. A nemusel ani
rozhodovat, co dělat. Prostě jen plnil to, co mu Snape přikázal, nebyl
zodpovědný za to, jak vede svůj život, konečně. A konečně od něj nikdo už nic
neočekával. Když uklízel nádobí, napadlo jej, že v tomhle ohledu se cítí i
ve svém otroctví volněji a svobodněji, než jak se cítil dříve.
Pro přátele, 9
Pro přátele, 9
hmm pěkný :-D těším se, co bude dál ;-)
OdpovědětVymazatTak on vlastně Severus Harrymu nakonec tím otroctvím prokázal službu :-). A co ta sova? Je to Hermiona, není to Hermiona... Jsem zvědavá, kam to budeš směřovat dál. Moc se těším na pokračování.
OdpovědětVymazatPS: Jaktože si do zeleninové polívky nedali i Tebe? :-D
:-D prý kuchařská show docela jsem zěvdavá co ten hlas měl znamenat, že by Snape byl účastníkem reality show? :-D to by bylo fakticky zvrácené :-D Abequa
OdpovědětVymazatZajímavé, co to mělo být, ta bublina?
OdpovědětVymazatProfesor