Svatební dar

Překlad. 

Odkaz na originál: http://softly-sweetly.livejournal.com/290764.html

Varování: 18+, taková krásně temná, krátká povídka, musela sem si ji prostě přeložit. Takže se s vámi podělím, chybky, prosím, ignorujte.

Žánr: tragické

Lucius si rychle vykračoval přes místnost s hostinou, udržoval si na obličeji strojený úsměv, nechtěl, aby se jeho maska odlepila a aby byl odhalen jeho skutečný názor na celou tuhle záležitost. Draco se smál a vtipkoval s přáteli, Lucius mu věnoval pozornost jen pro to, aby zkontroloval, že Draco byl zaměstnán ostatními – nebylo by dobré, aby jeho syn prokoukl jeho plány.

Sledoval Pottera, jak se vydal ven z hlavního sálu, Lucius jej následoval, úsměv zmizel z jeho tváře, když byl z dohledu a následoval Pottera na pánské toalety. Lucius zkusil všechno, aby překazil vztah mezi Potterem a jeho synem, ale nic nefungovalo. Lucius nebyl schopen zabránit dnešnímu odpolednímu ohavnému spojení jeho syna s tím spratkem.

Ale Lucius měl v rukávu ještě jeden trik, a důkladně zabezpečil dveře za sebou.

„Luciusi, co to- OU!“

Hřbet jeho ruky zabolel v místě, kde udeřila Potterovu tvář, Lucius využil momentu překvapení k tomu, aby Pottera odzbrojil. „Nemáš nejmenší právo mě oslovovat, ty nanicovatá děvko!“

„Co to k čertu? Vrať mi mou hůlku, nebo já…“

„Ty co?“ zeptal se Lucius, hlas měl tichý, oči upřené na Pottera. Miloval ten strach zračící se v těch krásných zelených očích. Téměř přestalo jít jen o pouhý prostředek k dosažená cíle, Lucius si to, co chtěl udělat, začínal užívat. „Neuděláš nic, Pottere, a oba to víme. Vykračoval sis kolem mého domu a tvářil se, jakobys snad byl dost dobrý pro mého syna.“

„Draco mě miluje!“

„Potom je to blázen. Ale nevadí, brzy dostane rozum,  když se ho nebudeš moct o svatební noci ani dotknout.“

„Když se ho nebudu moct…o čem to sakra mluvíš?“

Přesvědčen o tom, že činy mluví hlasitěji než slova, vykročil Lucius kupředu, využil svou výšku a váhu jako výhodu a srazil Pottera k zemi. Popadl do hrsti nezkrotné černé vlasy a tvrdě rukou trhnul, uculil se nad bolestným výkřikem a zvukem vytrhávajících se vlasů, když udeřil Potterem o umyvadlo. Rozbil jeho tvář o zrcadlo s dostatečnou silou, aby tu starožitnost rozbil.

Potter zakňučel bolestí, Lucius naklonil se zájmem hlavu a s potěšením sledoval krev stékající dolů po zrcadle. Jednou rukou přidržoval Pottera na místě, druhou použil k tomu, aby ji otočil kolem Pottera a hrubým trhnutím z něj sundal kalhoty. Jenže těžký vnější plášť mu stále stál v cestě, Lucius netrpělivě popadl hůlku a nechal zmizet Potterovo oblečení zanechávajíc jej tak nahého.  

Lucius ustoupil, aby měl lepší výhled, tvrdě si hladil svého zvětšujícího se ptáka, přiváděl se k tvrdosti, zatímco se ušklíbl na Harryho. „Můj syn se vzdal své důstojnosti pro tohle? Vychrtlého chlapce s podprůměrnými genitáliemi? Doufám, že je tvůj zadek těsnější než vstup do skřety chráněné banky, Pottere, protože jinak nemáš skutečně ani jedinou výhodnou vlastnost.“

„Luciusi…prosím…“

Potáhl Potterovu hlavu dozadu, aby jí mohl opět udeřit do zrcadla, Potter vykřikl, když se sklěněné střepy zabodly do jeho tváře. „Jestli chceš zůstat naživu, tak budeš zticha.“

Hrozba byla zřejmě míněna vážně, a bylo samozřejmě nemožné, aby jí Harry věnoval nějakou pozornost, když Lucius neměl v úmyslu nijak připravit druhého muže, natož pak použít lubrikační kouzlo. Přiblížil svůj penis na ono místečko, jediné varování, které Lucius Potterovi dal, byl temný smích, než pohnul boky kupředu a silou protlačil svůj penis do Pottera.

Obklopila jej delikátní těsnost, a Lucius se tlačil dál, Potterovy výkřiky bolesti jen zvětšily jeho vzrušení. Když se stáhl, dráždily jej těsné, suché stěny, ale Lucius ignoroval nepohodlí, protože věděl, že krev, kterou začínal cítit, příští příraz usnadní a zpříjemní, tedy, alespoň jemu.

Těsnost a tření jej oblažovaly a když se nemusel starat o uspokojení partnera, měl volný prostor k tomu, aby si vzal cokoli chtěl. Bezohledně přirazil svými boky a zakřičel, zakousl se svými zuby do Potterova ramena a ochutnal jeho krev, když se vyprázdnil do plačícího muže.

Lucius se odtáhnul a zakouzlil čistící kouzlo, uhladil si hábit, přitáhl si Pottera za vlasy z místa na podlaze, kam se odplazil a vzlykal. Ten pocit z naprosté moci, který cítil, byl dechberoucí, a Luciusův plán vydíráním Pottera dohnat k rozvodu s Dracem ze strachu z hanby, kdyby se jeho znásilnění zveřejnilo, šel k čertu. Namísto toho vymyslel nový plán, a ušklíbl se, když namířil hůlku na Pottera. „Možná, že mít takovou dychtivou malou couru v rodině bude mít i nějaké výhody. Obliviate.“

Potter měl ve tváři ten známý omámený výraz někoho, kdo si uspořádává své popletené vzpomínky, a Lucius jej rychle vyléčil a oblékl, vrátil Potterovu hůlku zpátky do jeho hábitu přesně ve chvíli, kdy se Potterův pohled začínal vyjasňovat.

„Luciusi, co tady děláš?“

„Jsi tady už nějakou dobu a jsem si jist, že Draco už začíná toužit po svém novomanželi.“

„Jo.“ usmál se Potter připitoměle,  obešel Luciuse a opustil toalety.

Lucius se chladně usmál na svůj obraz v zrcadle. Možná mít Pottera v rodině sebou bude nést i nějaké výhody.

Alespoň dokud se jeho mysl nezvratně nezničí opakovaným Obliviatem.